Jsme unavení? To je v pořádku. Existuje pro nás odpočinek. Dopis Židům (4,1-11) tomu říká evangelium, tedy dobrá, dokonce i často opakovaná – můžeme si odpočinout. A není to odpočinek jen tak ledajaký. Je to odpočinek, kde si odpočineme důkladně.
Jak tedy takový odpočinek získat? Vírou. „Do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili“ (4,3). Ale na druhé straně se takový dobrý odpočinek dá propásnout. Jak? Tím, když někdo slyší, ale neposlechne, tedy nezačne odpočívat.
Dále z textu vyplývá, že se jedná o odpočinek nějakého vyššího řádu. Když Izraelci chodili po poušti, těšili se, až s Jozuem dojdou do cíle, za zaslíbené země, tam se zabydlí a budou moct odpočívat. Ale tady je řeč o ještě větším a lepším odpočinku, než kam je zavedl Jozue. O odpočinku mluví i David v Žalmech a zřejmě i pro něho to byla jen touha, jen výhled, kterého ani on nedosáhl.
Zdá se tedy, že tím odpočinkem, o kterém mluví list Židům je něco ještě většího – rozumím tomu tak, že je tu řeč o odpočinutí, které nám získal Kristus. List Židům mluví o Kristu, že je větší než andělé, že jeho oběť je lepší než starozákonní oběti, není tedy divu, že i odpočine, který nám získal, je lepší, důkladnější a trvalejší, než jaký měli Izraelci.
Chceme odpočívat? Efektivně, důkladně, trvale? Toho dosáhneme vírou v Krista a poslušností k němu, tedy že budeme dělat, co on chce: Věřit a poslouchat ho.
A co to znamená prakticky? Odpočívat na základě toho, že jsme uvěřili v Krista a posloucháme ho, znamená nemít starosti ohledně svých průšvihů (hříchů), ohledně své budoucnosti, svého výkonu, své krásy – zkusme to dotáhnout do všech oblastí svého života. Není to flegmatismus ale vnitřní vyrovnanost pokoj, prostě plnění našich všedních povinností může být odpočinek, můžeme to dělat s klidem a vnitřní vyrovnaností. To nám může kdekdo závidět.
JV, listopad 2017