Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.
Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: `Pojďte, vše už je připraveno.´
A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: `Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.´
Druhý řekl: `Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!´
Další řekl: `Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.´
Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: `Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.´
A služebník řekl: `Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.´
Pán řekl služebníkovi: `Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.
Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.´“
Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:
„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
Lukáš 14,16-27
|
Pán Ježíš vypravuje příběh o hostině. Hostitel všechno nachystal a potom poslal pro hosty, které už předtím pozval. A tito pozvaní nepřišli. Proč?Protože právě dostali něco jiného, jeden koupil pole, druhý nějaký dobytek, třetí se právě oženil – a proto odmítli pozvání.
Každý z těchto hostů se měl vcelku dobře, byli zřejmě bohatí, měli na to, aby mohli dopřát nové pole, dobytek, třetí měl radost z toho, že se právě oženil. Všichni si užívali toho, co právě získali. Není se jim co divit.
Ale pointa toho, co Pán Ježíš vypravuje, je v tom, že právě takovým způsobem se připravili o něco ještě většího, co zatím neznali, čemu asi nevěřili, že by to mohlo mít takovou hodnotu!
Plyne mi z toho jedno upozornění: nezapomenout na své pozvání na královskou hostinu! A potom, i když se mi bude dařit, když se mi podaří získat pole, auto, barák, ženu – budu si stále uvědomovat, že to, co pro mě má Bůh, je ještě větší.
Pokud si na to nedám pozor, je možné, že se sice budu radovat z úspěchu, z toho, co se mi podařilo – a propásnu něco hodnotnějšího, lepšího, k čemu mě zve Bůh.
Můj osobní závěr, moje reakce: Pane Ježíši, děkuji ti za pole, auto, rodinu, dobré zaměstnání, úspěchy v práci, peníze… V mém případě je to radost z programování, možná i z toho, že se mi daří v Ethosu, v rodině… Ale přitom všem mi ještě víc jde o tvoji hostinu, na kterou mě zveš. Ty jako Bůh máš pro mě osobní pozvání, a to je víc, než moje jednotlivé úspěchy.
A naopak, když něco dostávám, tak si chci dávat pozor, jestli mě to nepřipraví o účast na tvé hostině.
No prostě, je to o životních prioritách.
(Jan Vopalecký, 13.8.2009)
|
