Židům 1,3

Židům 1,3  On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech.

Co znamená „dokonal očištění“? – Proč není napsané jednoduše „očistil“? Asi to má nějaký význam, protože je to tak ve všech překladech i v originále. Rozumím tomu tak, že to nebylo jednoduché. Ne že očistil, prominul, „mávnul rukou“, ale Božího Syna to stálo obrovskou námahu, znamenalo to přijít z nebe na zem, žít tady jako zneuznaný, nenáviděný, nechat se posmívat, bít a nakonec ukřižovat.
Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi to mé očištění odedřel, že jsi to dotáhl do konce, abys mě přivedl k Otci a udělal svým dítětem.
JV listopad 2017

Rubriky: Biblické | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Židům 1,3

A co tvoje budoucnost?

Často si v životě uvědomuji, jaké to bude, až umřu. Nevím, jestli budu vědět, vnímat, co se děje na tomto světě, ale dokud jsme tady na světě, tak můžeme něco dělat, něco změnit, něco ovlivňovat. Potom to už nepůjde.
Ale co ovlivňovat? Jak? Kterým směrem? Co vlastně mám dělat já sám? Do čeho investovat svůj život, aby to mělo význam jednak pro lidi tady na zemi, ale nějakým způsobem i pro věčnost?

Narazil jsem na jednu dobrou knížku k tomuto tématu, která umí dobře motivovat. „A co tvoje budoucnost“ napsal ji William MacDonald. Další informace třeba tady.

Rubriky: Nejnovější | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem A co tvoje budoucnost?

Biblický komentář

W. MacDonald: Biblický komentář k Novému zákonu

W. MacDonald: Biblický komentář k Novému zákonu

W. MacDonald: Biblický komentář ke Starému zákonu

W. MacDonald: Biblický komentář ke Starému zákonu

Několik let jsem pracoval na překladu Biblického komentáře, napřed k Novému zákonu, potom ke Starému zákonu. Jsem rád,že jsem se na této práci mohl podílet. Chystám se o tom něco napsat, jakmile budu mít trochu času.

Rubriky: Nejnovější | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Biblický komentář

Měli respekt

Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. (Sk 2,43)
(Nedopracované myšlenky)

Když čtu Skutky (2,43), přemýšlím, jak tehdejší atmosféru přenést do dnešní doby a jestli je to vůbec možné.
Lidé v církvi měli bázeň. Z čeho? Proč? Byl to normální strach? Určitě taky, vždyť se tam děly věci, které nikdo z lidí nemohl ovládat, nemohl na ně mít vliv a nevěděl, jestli v tom není něco nebezpečného. Představte si, že tři tisíce lidí najednou uvěří nějakému novému (kdoví jestli ne konspiračnímu) učení. K tomu ty zvláštní úkazy mluvení jazyků, plameny nad hlavami lidí – to je víc než opilost.
Lidé jasně viděli, že zde působí Bůh – pokud si to tedy připustili. A já si kladu otázku, jestli Bůh může mocně působit v církvi i dnes. Věřím, že může. Jen my to často nevnímáme, nevidíme a možná ani nepůsobí, protože nemáme bázeň.
Ale je bázeň lidí způsob, jak přimět Boha, aby působil? Není to naopak? Tedy že Bůh působí a v lidech to vyvolává bázeň. Je ovšem také pravda, že ve Starém zákoně se Bůh od hřešícího Izraele odvracel a nijak nepůsobil. – A když se lid odvracel od svého hříchu a hledal Boha, tak Bůh začal působit.

Rubriky: Nejnovější | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Měli respekt

Miluješ mě?

Pán Ježíš se několikrát ptal Petra, zda ho miluje, zda ho má rád (Jan 21,15-20). Proč? Rozumím tomu tak, že ho chtěl poslat jako pastýře, který by se staral o jeho beránky a ovečky.
Předpokladem k tomu, aby někdo mohl být pastýřem Ježíšových oveček, je to, aby miloval Pána Ježíše.
Pán Ježíš pozná, jak ho kdo miluje. Nicméně Petrovi dává možnost, aby se z tohoto pohledu podíval sám na sebe: „Miluješ mě?“ a o něco později: „Máš mě rád?“ Petr se musel zamyslet. Uvědomil si, že jeho láska k Pánu Ježíši by mohla být hlubší – a také to Pánu přiznává.
Pán Ježíš je však přesto přijímá a posílá ho jako pastýře (viz 1.Petrův 5,1-5).
Pokud jde o měřítko lásky, jestli je opravdová, je mi odpovědí to, oc píše Pavel Efezským: „Jako Kristus miloval církev a obětoval se za ni… tak mají muži milovat své ženy.“ Pravá láska se pozná podle toho, zda je ochotna se obětovat.
Totéž platí i ve vztahu k Pánu Ježíši. On hledá ty, kdo jsou ochotni se pro něho obětovat, kdo jej milují a těm svěřuje své poslání.

Rubriky: Biblické, Praktické, Tématické | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Miluješ mě?

Moje rodina

Dnes jsme byli s manželkou Majkou v TWR. Pozvali ji, aby posluchačům něco řekla o tom, jak jsme vychovávali Petru v pěstounské péči, jak dnes – už coby dědeček a babička – vychováváme její děti. Majčino povídání je velmi zajímavé a oslovující. Jsem na svou milovanou ženu hrdý.

Rubriky: Nejnovější | Napsat komentář

Blíží se těžké doby?

Tento týden islámští radikálové vystříleli v Paříži celou redakci satirického časopisu. Francie, Evropa, svět je zděšen.

Já také. Vyvolává to ve mně různé emoce, bezmoc, strach, zdá se mi, že o těch emocích se moc nemluví. Odhaduji, že ostatní prožívají taky něco podobného. Ale uvědomuji si, že je třeba nějak zareagovat. Mé první reakce byly zbrklé, nedomyšlené až hříšné…

V poslední době čtu v Bibli proroky, konkrétně Izajáše, Jeremjáše, teď jsem se dostal k Ezechielovi. Najednou se mi zdá, že jejich doba je podobná dnešní době. Boží proroci marně volali národ k pokání, národ jako takový je neposlouchal, a tak se zlo šířilo dál. Varovali, že Bůh zasáhne, přijde trest, zkáza, že Bůh vykoná soudy „uprostřed tebe“, tedy Izraele. Kolem bylo plno politicky korektních proroků, kteří nedovolovali, aby se někdo vzrušoval danou situací(Jr 37,18). Když se Boží soudy přibližovaly, nikdo to neviděl jako Boží jednání, nesmělo se říkat, že je to Boží trest, nebylo to „politicky korektní“. Současné dění se nesmělo dávat do souvislosti s morálkou národa.

A dnes? Je pravda, že pojem církev je kvůli mnoha jejích selháním pro současný svět málo důvěryhodná. Přesto existují lidé, kteří varují před zlem a vybízejí k nápravě. Dnešní Česká republika ani Evropa neposlouchá, dokonce vytvořila zákony na ochranu nemorálního jednání (např. homosexuality), dále existují zákony proti šíření poplašné zprávy, média jsou politicky korektní, aby se nikdo současnou situací nevzrušoval. A když se nyní dějí mimořádné věci, tak nikdo neříká, že to může být Boží postih za takové jednání. Politicky korektní lidi to nenapadne, a ostatní jako by měli strach. Nebo že by…?

Přesto však souvislost vidím. „Bůh vykoná soudy uprostřed tebe“ (Ez 5,8). To není otevřená válka, ale boj uprostřed Paříže – nedá se tomu rozumět jako „soud uprostřed tebe“? I od křesťanů jsem v letech 1997 a 2002 slyšel, že záplavy nesmím vysvětlovat jako Boží varování. O tom francouzském satirickém časopisu americké noviny New York Times píšou, že paroduje a ironizuje islám, faráře, papeže takovým způsobem, že pro satiru takového druhu v Americe není místo. Projevů duchovní a morální slepoty je v Evropě mnoho. Že by to Bůh nechával bez odezvy, bez varování? Věřím tomu, že ten, kdo utváří dějiny, i ty současné, je Bůh. Starý Řím byl ve čtvrtém a pátém století natolik morálně pokleslý, že ho barbarské národy snadno dobyly. Není dnešní doba v podobné situaci? Přitom není mým cílem vyjadřovat, že si to „Charlie“ „zasloužil“.

Co tedy chci vyjádřit? Hledám odpověď pro sebe, co mám dělat, jak se s tou hrůzou, která se děje v dnešní době děje, osobně vypořádat, a jakou dát radu, útěchu těm, kteří jsou kolem mě.

I v tom vidím odpověď u proroků. Jeremjáš i Ezechiel zůstali součástí té zlé společnosti. Měli tam svůj úkol a oni ho plnili – byli Božím hlasem uprostřed zlého prostředí, trpěli, byli omezování, pronásledováni. [Také dnes se bojuje proti pronásledování křesťanů a mám za to, že bychom se měli podílet na zmírňování jejich utrpení; např. Sk 11;29; Fp 4,10.] Podobně mám za to, že je správné, abychom i my dnes zůstali součástí naší společnosti a zároveň zde byli Božím hlasem a světlem.

Největší útěchou je pro mě konkrétní zvláštní péče o proroky, konkrétně o Jeremjáše. Když hrůza vyvrcholila, Jeruzalém byl dobyt, králova rodina vyvražděna, sám král oslepen a lid odveden do zajetí, tehdy vrchní velitel babylonského vojska Jeremjášovi nabízí svobodu, říká. „Kam pokládáš za dobré a správné jít, tam jdi.“ Boží lid je zřítelnicí Božího oka (Za 2,12) a Bůh se o ty své stará, i když jsou uprostřed zlého prostředí.

Co tedy můžeme a máme dělat? Dále žít důsledně jako Boží lid, beze strachu, spoléhat na Boha (Jr 39,18), být Božím hlasem a světlem.

Leden 2015


Poznámky:
Uvědomuji si, že některé otázky v tomto článku neřeším, např:
– „Ale mnoho proroků bylo umučeno, zavražděno a nebyli vysvobozeni.“
– „Je povinností státu proti terorismu bojovat a křesťan se nemá na terorismu podílet.“ (Ř 13; 1Pt 3,12-17; 1Pt 4,15: Ať nikdo z vás netrpí jako vrah nebo zloděj nebo zločinec nebo jako pletichář.16 Jestliže však trpí jako křesťan,ať se nestydí, ale slaví Boha v tomto jménu.17 Neboť je čas, aby soud začal od domu Božího. Tedy jestliže nejprve od nás, jaký bude konec těch, kteří jsou neposlušni Božího evangelia?)

Rubriky: Biblické, Nejnovější, Praktické, Vše | Napsat komentář