Tento týden islámští radikálové vystříleli v Paříži celou redakci satirického časopisu. Francie, Evropa, svět je zděšen.
Já také. Vyvolává to ve mně různé emoce, bezmoc, strach, zdá se mi, že o těch emocích se moc nemluví. Odhaduji, že ostatní prožívají taky něco podobného. Ale uvědomuji si, že je třeba nějak zareagovat. Mé první reakce byly zbrklé, nedomyšlené až hříšné…
V poslední době čtu v Bibli proroky, konkrétně Izajáše, Jeremjáše, teď jsem se dostal k Ezechielovi. Najednou se mi zdá, že jejich doba je podobná dnešní době. Boží proroci marně volali národ k pokání, národ jako takový je neposlouchal, a tak se zlo šířilo dál. Varovali, že Bůh zasáhne, přijde trest, zkáza, že Bůh vykoná soudy „uprostřed tebe“, tedy Izraele. Kolem bylo plno politicky korektních proroků, kteří nedovolovali, aby se někdo vzrušoval danou situací(Jr 37,18). Když se Boží soudy přibližovaly, nikdo to neviděl jako Boží jednání, nesmělo se říkat, že je to Boží trest, nebylo to „politicky korektní“. Současné dění se nesmělo dávat do souvislosti s morálkou národa.
A dnes? Je pravda, že pojem církev je kvůli mnoha jejích selháním pro současný svět málo důvěryhodná. Přesto existují lidé, kteří varují před zlem a vybízejí k nápravě. Dnešní Česká republika ani Evropa neposlouchá, dokonce vytvořila zákony na ochranu nemorálního jednání (např. homosexuality), dále existují zákony proti šíření poplašné zprávy, média jsou politicky korektní, aby se nikdo současnou situací nevzrušoval. A když se nyní dějí mimořádné věci, tak nikdo neříká, že to může být Boží postih za takové jednání. Politicky korektní lidi to nenapadne, a ostatní jako by měli strach. Nebo že by…?
Přesto však souvislost vidím. „Bůh vykoná soudy uprostřed tebe“ (Ez 5,8). To není otevřená válka, ale boj uprostřed Paříže – nedá se tomu rozumět jako „soud uprostřed tebe“? I od křesťanů jsem v letech 1997 a 2002 slyšel, že záplavy nesmím vysvětlovat jako Boží varování. O tom francouzském satirickém časopisu americké noviny New York Times píšou, že paroduje a ironizuje islám, faráře, papeže takovým způsobem, že pro satiru takového druhu v Americe není místo. Projevů duchovní a morální slepoty je v Evropě mnoho. Že by to Bůh nechával bez odezvy, bez varování? Věřím tomu, že ten, kdo utváří dějiny, i ty současné, je Bůh. Starý Řím byl ve čtvrtém a pátém století natolik morálně pokleslý, že ho barbarské národy snadno dobyly. Není dnešní doba v podobné situaci? Přitom není mým cílem vyjadřovat, že si to „Charlie“ „zasloužil“.
Co tedy chci vyjádřit? Hledám odpověď pro sebe, co mám dělat, jak se s tou hrůzou, která se děje v dnešní době děje, osobně vypořádat, a jakou dát radu, útěchu těm, kteří jsou kolem mě.
I v tom vidím odpověď u proroků. Jeremjáš i Ezechiel zůstali součástí té zlé společnosti. Měli tam svůj úkol a oni ho plnili – byli Božím hlasem uprostřed zlého prostředí, trpěli, byli omezování, pronásledováni. [Také dnes se bojuje proti pronásledování křesťanů a mám za to, že bychom se měli podílet na zmírňování jejich utrpení; např. Sk 11;29; Fp 4,10.] Podobně mám za to, že je správné, abychom i my dnes zůstali součástí naší společnosti a zároveň zde byli Božím hlasem a světlem.
Největší útěchou je pro mě konkrétní zvláštní péče o proroky, konkrétně o Jeremjáše. Když hrůza vyvrcholila, Jeruzalém byl dobyt, králova rodina vyvražděna, sám král oslepen a lid odveden do zajetí, tehdy vrchní velitel babylonského vojska Jeremjášovi nabízí svobodu, říká. „Kam pokládáš za dobré a správné jít, tam jdi.“ Boží lid je zřítelnicí Božího oka (Za 2,12) a Bůh se o ty své stará, i když jsou uprostřed zlého prostředí.
Co tedy můžeme a máme dělat? Dále žít důsledně jako Boží lid, beze strachu, spoléhat na Boha (Jr 39,18), být Božím hlasem a světlem.
Leden 2015
Poznámky:
Uvědomuji si, že některé otázky v tomto článku neřeším, např:
– „Ale mnoho proroků bylo umučeno, zavražděno a nebyli vysvobozeni.“
– „Je povinností státu proti terorismu bojovat a křesťan se nemá na terorismu podílet.“ (Ř 13; 1Pt 3,12-17; 1Pt 4,15: Ať nikdo z vás netrpí jako vrah nebo zloděj nebo zločinec nebo jako pletichář.16 Jestliže však trpí jako křesťan,ať se nestydí, ale slaví Boha v tomto jménu.17 Neboť je čas, aby soud začal od domu Božího. Tedy jestliže nejprve od nás, jaký bude konec těch, kteří jsou neposlušni Božího evangelia?)
