Zůstat čistý i v těžkostech

Ezechiel 4,12-15
Ezechiel se ocitl najednou ve velmi těžké situaci, a to ne vlastní vinou. Řekl bych nepochopitelné, kruté podmínky. Za takových okolností se člověku zdá ospravedlnitelné, že nemusí vše dělat tak důkladně a správně, jako kdyby se nic zvláštního nedělo. Ale pro Ezechiela je důležité, aby neselhal, i když jsou okolnosti těžké.

Do této situace ho dostal sám Bůh. Ezechiel je zmaten, že Bůh slevuje ze svých požadavků. Jako by Bohu najednou nevadilo, že se jeho prorok dopustí něčeho nesprávného, a tak se na to Ezechiel ptá. A Bůh vychází Ezechielovi vstříc a on nemusí se nemusí poskvrňovat.

Aplikace:

Dostáváme se do těžkých situací, kdy se nám zdá, že musíme dělat kompromisy, ustupovat ze svých biblických zásad. Vlastně nechceme a říkáme si: „No a co mám dělat?“

Ezechielův příklad říká: Neslevovat, ale mluv o tom s Bohem. V Ezechielově případě Bůh změnil situaci tak, že se nemusel poskvrňovat, nemusel hřešit. (Podobně jako Daniel, viz Da 1,8).

leden 2015

Rubriky: Biblické, Nejnovější, Vše, Život s Bohem | Napsat komentář

Jaké máme předpoklady?

…To se pozná podle toho, s kým jdeme? Koho jsme si vzali s sebou?

Jan 2:1  Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka, Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

Když se v životě objeví problémy, nemusíme být překvapeni, že se o nich snad ani nedovíme a Bůh je vyřeší. Předpokladem však je mít v životě Pána Ježíše. Raději ho pozvat do svého života včas, dřív než problémy začnou.

Ženich pozval na svatbu Ježíše. Dobře udělal, i když si mohl říkat: „Tolik lidí, on má s sebou těch dvanáct učedníků…“
Ale pozval je. Byl to dobrý základ, dobrý začátek.

Zanedlouho se objevil problém: došlo jim víno. Zřejmě nebyl schopen to rychle vyřešit.

Ale tím, že na začátku pozval na svatbu Ježíše, měl vlastně už teď vyhráno.

Ježíš se o víno postaral.

Ženich snad ani nevěděl, proč ho vrchní správce volá. Chválí ho, že má až ještě i v pozdních hodinách dobré víno.

(r. 2003)

Rubriky: Biblické, Vše | Napsat komentář

Sloužit Bohu – co to je?

Mám teď na mysli jeden z méně běžných významů slova „sloužit“. Toto slovo se v řečtině vyskytuje ve Sk 13,2, kde je napsáno: „Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.““

Co asi ti učedníci, učitelé a proroci v Antiochii dělali, když výsledkem bylo, že promluvil Duch svatý, poslal a zmocnil je k jedinečnému misijnímu dílu? Jak konali službu? Co mám, máme dělat, aby nás Duch svatý také mohl vybídnout k nějakému podobnému dílu v dnešní době?

Až nedávno jsem četl o Anně z Lukáše 2, která vlastně bydlela v chrámě. Je o ní napsáno: „Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.“ (L 2,37). Tady jsem našel odpověď: Sloužila Bohu půstem a modlitbou (v množném čísle).

To ovšem vrhá nové světlo na půst i modlitby. Aspoň pro mě. Vždycky jsem si myslel, že modlitba je moje výsada, že smím mluvit s Bohem. Ale zde je modlitba něco, čím sloužím Bohu. V jakem smyslu? To nevím, zkusím naznačit odpovědi, budu rád, když mi v komentáři dáte další tipy.

  • Modlitba může být uctívání, chválení Boha za to jaký je, kým je – takto sloužili Bohu andělé, serafové v Izajáši 6, něco podobného čteme ve Zjevení.
  • Modlitba může být prosba, zde si představuji spíš prosbu ve smyslu přímluv za druhé s výhledem na to, aby se konalo a šířilo Boží dílo. Když se modlím za své děti, svůj sbor nebo misionáře někde daleko, tak tím vlastně propaguji a nějakým způsobem rozšiřuji Boží království.
  • Půst potom také už není nějaký důraznější způsob, jak od Boha něco dostat, ale projev toho, že ustupuji od svých fyzických nároků (jídlo), abych dal najevo, že stojím o Boží dílo a jeho šíření a jsem ochoten pro to přinést i nějakou oběť.

Tak tedy nově rozumím „službě Bohu“ v tomto duchovním smyslu. Vedle toho samozřejmě sloužit Bohu znamená ho poslouchat a prakticky dělat to, k čemu nás vede nebo o čem je z Bible jasné, že si tak přeje.

prosinec 2014

 

 

Rubriky: Nejnovější, Vše, Život s Bohem | Napsat komentář

Jak se modlím

Jak se modlím, když nevím za co se modlit

Ve chvílích, kdy se chci modlit, ale právě mě nic netíží, nevím, za co se modlit, tak říkám Pánu Bohu: «Pane, mluv se mnou, prosím, řekni mi, co mi chceš říct, mluv se mnou, o čem ty potřebuješ.»

Je totiž škoda se nemodlit jenom proto, že zrovna nemám za co.

Jinou alternativou je modlit se za druhé lidi, přimlouvat se za ně, prosit za jejich požehnání, za jejich duchovní ochranu, růst a tak.

Jak se modlím, když řeším nějaký problém

Stejně se modlím i tehdy, když mi je nějak těžko, když řeším nějaký problém, když mám průšvih.

Zkoumám totiž, jestli v mém životě není nějaké temné místo někde úplně jinde, než bych ho čekal. Proto stojím o to, aby mi Bůh ukázal, jestli a kde v mém životě je třeba něco vyčistit.

Další otázky:

Jak se modlím, když Bůh mlčí?

Jak se modlím, když se rozhoduji?

Jak mi Bůh odpovídá?

Rubriky: Život s Bohem | Napsat komentář

Bůh v mém životě

Jak můžeme mít Boha ve svém životě

Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci. Sloup oblakový se nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohnivý v noci. (Exodus 13,21-22)

Vnímám tři způsoby, jak můžeme mít Boha ve svém životě:

a) „Natankovat a jít si po svých“ Přicházet „do stánku“, do míst, kde vím, že Bůh je, že tam něco od něho přijmu a bude mi to k užitku. Sem patří to, když v neděli jdu na bohoslužbu, prožiju, že tam Bůh je a působí, vyslechnu si kázání – a pak se zase vrátím do všedního života. – To je styl: „Natankovat a jít si po svých“

b) „Vymyslet si to po svém a pozvat ho, ať se dívá…“Mám svůj všední život, potřeby, povinnosti, plány, kterým se musím věnovat. Ale přitom bych chtěl, aby u toho Bůh byl se mnou, pomáhal mi, fandil, předcházel průšvihům – prostě ho pozvu do svého počínání, do toho co dělám. – To je styl: „Vymyslet si to po svém a pozvat ho, ať se dívá…“

c) Dát Bohu právo, ať mě vede, kam chce.Třetí způsob je stále sledovat, kde je Bůh, co říká, co chce, kam vede. Pro nás lidi to ovšem znamená značnou nejistotu – nevím, co se bude dál dít, kdy se to bude dít, jestli mě Bůh nenechá plavat, co když bude mlčet…? – Ale pokud se mu naučím důvěřovat, pak vede spolehlivě, jistě, ukazuje věci, na které bych sám nepřišel, přitom mě učí novým věcem (třeba právě tehdy, když mlčí). – to jestly: Dát Bohu právo, ať mě vede, kam chce.

(červen 2005)

Rubriky: Biblické, Praktické | Napsat komentář

Bojovat s Bohem

Izrael – zápasil s Bohem i s lidmi

1. Mojžíšova 32

Jákob zápasil statečně s Bohem i lidmi a zvítězil.

Jak zápasil? – fyzicky, chtěl ho položit na lopatky.
O co mu šlo: O požehnání

Jak jinak se dá zápasit s Bohem:

> na modlitbách – L 22,44;
> držet se víry, boj víry – Fp 1,27; 1Tm 6,12
> duchovní boj – Ef 6,12
> nebojovat proti Bohu: Sk 5,39

Nakonec Bůh bojuje za nás: 2M 14,14; Dt 1,30; Jz 10,14
Někteří lidé (Izraelci, např. Oz 14,1), kteří často bojovali proti Bohu.
Jákob bojoval, zápasil s Bohem o něco – pral se o požehnání!

O co bojujeme s Bohem, o co se s ním hádáme?
Co jsme v tom boji ochotni obětovat? Kyčel?
Nebo jen (nečinně) prosíme a čekáme, že nám Bůh snad to požehnání dá?
Vypadá naše úsilí aspoň trochu jako boj?

Jákob dostal ocenění, že bojoval s lidmi! S kým?

S Izákem – když trnul, aby ho otec nepoznal, že není Ezau ale Jákob
S Ezauem – asi odmalička snil o požehnání prvorozeného, protože jakmile se objevila příležitost, okamžitě vypálil: prodej mi své prvorozenství! A potom, když Ezaua předběhl.
S Lábanem? – když byl podveden (Lea vs. Ráchel), když mu Lában 10x měnil odměnu.
S kým ještě se Jákob setkal, s kým bojoval?
O co bojoval? – o Boží požehnání.

Rubriky: Biblické | Napsat komentář

A nepřipravuji se o něco víc?

Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.

Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: `Pojďte, vše už je připraveno.´

A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: `Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.´

Druhý řekl: `Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!´

Další řekl: `Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.´

Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: `Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.´

A služebník řekl: `Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.´

Pán řekl služebníkovi: `Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.

Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.´“

Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:

„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.

Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.

Lukáš 14,16-27

Pán Ježíš vypravuje příběh o hostině. Hostitel všechno nachystal a potom poslal pro hosty, které už předtím pozval. A tito pozvaní nepřišli. Proč?Protože právě dostali něco jiného, jeden koupil pole, druhý nějaký dobytek, třetí se právě oženil – a proto odmítli pozvání.

Každý z těchto hostů se měl vcelku dobře, byli zřejmě bohatí, měli na to, aby mohli dopřát nové pole, dobytek, třetí měl radost z toho, že se právě oženil. Všichni si užívali toho, co právě získali. Není se jim co divit.

Ale pointa toho, co Pán Ježíš vypravuje, je v tom, že právě takovým způsobem se připravili o něco ještě většího, co zatím neznali, čemu asi nevěřili, že by to mohlo mít takovou hodnotu!

 

Plyne mi z toho jedno upozornění: nezapomenout na své pozvání na královskou hostinu! A potom, i když se mi bude dařit, když se mi podaří získat pole, auto, barák, ženu – budu si stále uvědomovat, že to, co pro mě má Bůh, je ještě větší.

Pokud si na to nedám pozor, je možné, že se sice budu radovat z úspěchu, z toho, co se mi podařilo – a propásnu něco hodnotnějšího, lepšího, k čemu mě zve Bůh.

 

Můj osobní závěr, moje reakce: Pane Ježíši, děkuji ti za pole, auto, rodinu, dobré zaměstnání, úspěchy v práci, peníze… V mém případě je to radost z programování, možná i z toho, že se mi daří v Ethosu, v rodině… Ale přitom všem mi ještě víc jde o tvoji hostinu, na kterou mě zveš. Ty jako Bůh máš pro mě osobní pozvání, a to je víc, než moje jednotlivé úspěchy.

A naopak, když něco dostávám, tak si chci dávat pozor, jestli mě to nepřipraví o účast na tvé hostině.

No prostě, je to o životních prioritách.

(Jan Vopalecký, 13.8.2009)

Rubriky: Biblické | Napsat komentář