Jak odkrýt svůj potenciál

Co jsem přečetl v Bibli

Jan 4,4  Musel však projít Samařskem.

5 Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi; 6  tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.

7 Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi pít!“ –

8 Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. –

9 Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají.

10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“

11 Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu? 12  Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“

13 Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň 14  Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“

15 Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“

16 Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“

17 Žena mu řekla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.

18  Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

19  Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. 20  Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“

21  Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. 22  Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. 23  Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. 24  Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“

25  Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“

26  Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“

27  Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl `nač se ptáš´ nebo `proč s ní mluvíš?´

28  Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:

29  „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“ 30  Vyšli tedy z města a šli k němu.

39  Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“

40  Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.

41  A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.

42  Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.

————–

Co jsem si ze čtení Bible toho odnesl

Ona (Samařanka) se o něco snaží, usiluje, namáhá – no, chce vodu. A Pán Ježíš chce ochutnat něco z výsledku jejího snažení, proto jí říká: „Dej mi napít.“

Dala mu napít? – Kdepak, má tisíc řečí, vyptává se, kdo je, a proč, a jaktože… (nakonec se vůbec nedostala k tomu, aby mu dala napít).

O co se snažíme my? – Někdo vydělat a uživit rodinu, někdo si užít dovolené, někdo najít dobré zaměstnání…, někdo… Ježíš přichází, stojí tiše vedle a jen klidně prosí: „Dej mi z výsledku tvého snažení taky trošku, prosím…“

Ježíš jí říká: „Kdybys věděla, kdo já jsem, ty bys mě prosila, abych ti dal živou vodu.“

A Samařanka? – chce tu živou vodu? – kdepak, začne ho přesvědčovat: „Vždyť nemáš kýbl, kde bys tu vodu vzal…?

Ježíš ale nabízí živou vodu, ne obyčejnou. Jaká je to živá voda, kterou dává Ježíš? – Taková, abychom už nemuseli chodit ke studni? – Smějeme se, jak je Samařanka naivní. Ale ruku na srdce, taky by se nám líbila peněženka, ze které budeme jen brát a ono v ní nebude ubývat. Taky by se nám líbilo, kdyby nás žena měla ráda jen tak, bez našeho přičinění, i když my jsme hrubí, sobečtí, necháme se jen obsluhovat a ona se nám o všechno stará a ještě je na nás hodná…

Máme ponětí, co je to živá voda, živé zaměstnání, živá žena, živé děti, živé peníze…

Po chvilce dohadování Samařanka říká: „No tak dobře, tak mi dej tu živou vodu.“ (Je zajímavé, že Ježíš jí neříká: Hele, mám tady živou vodu, ale informuje: Kdybys věděla… poprosila bys… a dostala bys živou vodu…).

A co Ježíš? – Dává jí živou vodu? Zatím ještě ne. Vystřelí na ni něco nečekaného: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“

Ten měl odvahu! – Ale tudy vede cesta k živé vodě.

Navíc to byla otázka nesplnitelná – ona momentálně muže neměla (ale už jich měla pět) – neměla koho přivést!

A přitom to Ježíš věděl – a odpovídá jí za ni. Potvrzuje, že mluví pravdu.

Proč Ježíš klade tak nepříjemnou otázku, která vlastně s tématem vůbec nesouvisí? Co bylo výsledkem?

Výsledkem bylo, že žena něco poznala: Tenhle muž je prorok!

Ježíš nám někdy klade protivné, strašně nepříjemné, bolestné otázky (mohou se týkat sexu, poctivosti, smyslu života, našich neúspěchů, zklamání…). Té otázky se lekneme, odpovědět neumíme, ani se nedá. A nakonec odpoví on sám. A výsledek? – Najednou pochopíme, že ten Ježíš je někdo daleko víc, než jsme si mysleli.

Po chvíli dalšího rozhovoru žena zírá, nevěří vlastním očím, žasne. Nechává plavat džbán (se kterým přišla pro vodu) a utíká do vesnice všem lidem říct, že určitě potkala někoho skvělého – proroka, dokonce světového zachránce – Spasitele světa, Krista.

Když poznáme, kdo to je Ježíš, že je to někdo víc, než jsme si dosud mysleli, pak nám všechno naše snažení zbledne, přestane mít smysl, klidně všechno dosavadní necháme plavat – tak nás Ježíš uchvátí. Ne že se už o vodu, živobytí, podnikání, rodinu, zaměstnání atd. přestaneme starat – ale najednou nás uchvátí něco Velikého! Sám Bůh!

Ta žena dokázal oběhnout celou vesnici a všem říct, že našla někoho skvělého. A ještě před polednem to byla žena, která se styděla, neměla odvahu ani vyjít na ulici, ani jít s ostatními ženami pro vodu, jak to tehdy v Orientu bylo zřejmě zvykem. Co se to s ní stalo, že najednou má takový potenciál všechny získat, nadchnout pro svůj objev? Co musela udělat?

a) poznat sama sebe?

b) odkrýt v sobě svůj potenciál

c) poznat, že Ježíš je ten pravý Zachránce!

(správná odpověď je c))

(r. 2003)

Další poznámky k tématu

(26.9.2021)

Samařanka se pořád jen diví a Ježíši vůbec nedala napít,

Sila a odolnost křesťana závisí na tom, za co považuje Ježíše: Kdybys ty věděla, kdo je Ježíš – to by se tvůj život úplně změnil. 

Pro Samařanku to byl napřed Žid (v. 9), potom „větší než Jákob“ (v. 12), prorok (v. 19), Mesiáš (v. 25).

Ježíš neříká: „Tady máš živou vodu,“ ale „…kdybys…“

Když mu Samařanka říkala, že je „Žid“, Pán Ježíš si mohl pomyslet: „To jsem, ale jsem někdo víc.“ Když řekla prorok, mohl si pomyslet „Ještě víc!“. A když uvěřila a poznala, že je Mesiáš, tak to stačilo na radikální změnu v jejím životě!

živá voda – živý muž, živý Ježíš, živé zaměstnání, živé manželství, živé vztahy, živý sbor…

Všechno se změnilo, jakmile poznala, kdo Ježíš ve skutečnosti je.

Stojíme o změnu ve svém životě? – Tak poznávejme Pána Ježíše víc, důkladněji. Kým je pro tebe? Žid? Spasitel – no a co? – Tak to je málo! Pavel ho byl plný, chtěl ho pořád poznávat víc a víc! – A ten ho znal! – Poznávejte ho důkladně, víc a víc. Nemysleme si: „No já ho přece znám!“ – Víc, víc, víc!

Víc znát Pána Ježíše? Jednou z mnoha stránek či dopadů toho, že ho známe, je například toto: Vím, že jsem vždy stoprocentně přijatý. Pan Ježíš stojí za mnou a říká: „Toho beru. Kdyby kdokoli řekl cokoli proti němu, já stojím za ním, já jsem za něj zaplatil! Já se za něj vždy postavím.“ – Máte někoho, kdo se za vás takto vždy postaví? Táta? Trenér? Učitel? – To máte skvělé. Ale já mám samého Boha – Pána Ježíše Krista. Máte ho taky? 

Podívejte se do Zjevení 5 – tam Jan zjistil, že ho nezná: Zj 5,5: Neboj, tady je Lev, který zvítězil! – Jan se uklidnil, že Lev to zvládne! – A pak se podívá – a on je to Beránek. To je jedno z Kristových tajemství – je Lev i Beránek!

Tak bych rád, abychom ho chtěli poznávat víc a víc – jako Pavel ve Fp 3,8-10. A aby nám každý den chtěl být něčím víc a víc – muž, Žid, větší než Jákob, prorok, Mesiáš, Lev, Beránek – ten, který je s námi každý den – dle Mt 28,18.