Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. (Jakub 5,16)
Vyznávat znamená říct, co o tom vím, přiznat pravdu, říct, jak to bylo.
Žalm 32,3.5: Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal… Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
Dokud hřích v sobě tutláme, nechceme ho přiznat, nikomu říct, tak to sice můžeme maskovat, ale v nás to vře.
Zato když to řekneme, přiznáme Bohu – a je dobré to také říct někomu z lidí, z blízkých komu důvěřujeme, že to nepustí dál, tak nastává úleva. Důsledek je odpuštění, můžeme dostat milost.
A podle Jakuba to přináší uzdravení – Bůh ví, jak tajený, skrývaný hřích působí bolest, nemoc, často i fyzickou, dnes se tomu říká psychosomatickou. A vyznáním Bůh dává odpuštění i uzdravení.
Přísloví 28,13: Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.
1.Janův 1,9: Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
Příklad: Marnotratný syn: roky se toulal po světě a namlouval si: táta je zlý, doma se nedá vydržet. Nakonec však vyznal pravdu: „Zhřešil jsem! Vrátím se k otci!“ Šel a našel přijetí, odpuštění, lásku – vlastně všechno, co ve světě marně hledal.
(duben 2005)