Nedávno se mě jeden kamarád, znovuzrozený křesťan, zeptal:
Před nějakým časem jsem přemýšlel, jak řeší situaci někdo, kdo je vojákem či policistou a znovuzrodí se. Zdá se mi, že máš k vojenství pozitivní vztah – mohl bys mi objasnit tuto problematiku. Někteří křesťané zastávají zcela radikální postoj a řeknou křesťan a zbraň nejde dohromady. Četl jsem o amerických pastorech, že vlastní zbraň. Jeden pastor popisoval, jak sloužil ve Vietnamu jako duchovní v bojové linii, také měl zbraň, popisoval jak se vždy modlil za nepřítele, ale že kdyby byl napaden, musel by dle rozkazu střílet a zabíjet. Já osobně vůbec nevím, jak tuto problematiku pobrat. Ty máš k tomu jaký postoj? Chápu, že voják mohl být za dob Krista zbožný, ale může zůstat vojákem někdo, kdo se dnes narodí znovu? Mira
Ahoj Miro,
ta tvoje otázka mě přiměla trochu přemýšlet. Asi to není jednoduché, možná ani jednoznačné. Když vezmu dohromady biblická místa, která o tom mluví, tak mi vychází zhruba toto:
Existovali vojáci, „policisté“ atd, kteří se obrátili a ve svém povolání zůstali – Lukáš 3: Vojáci chtěli dělat pokání, přišli za Janem Křtitelem a ptali se, co mají tedy dělat – a on jim řekl, že se nemají vytahovat tím, že mají zbraň, nemají nikomu křivdit – ale přitom neřekl, že by měli nechat svého povolání. Stejně Kornelius (Skutky 10) zůstal zřejmě vojákem i po obrácení.
Z toho mi tedy vyplývá, že věřící člověk může být vojákem, policajtem apod.
Dále je asi třeba rozlišovat, za co bojuji a k čemu tu zbraň používám. Asi bych se nebránil vojenskou zbraní, kdyby šlo o útok kvůli tomu, že jsem křesťan. Duchovní hodnoty se nedají bránit fyzickými zbraněmi (2K 10,4). Petr říká, že jako křesťané máme být připraveni trpět (1Pt 2-4).
Ale jestliže jsem zaměstnanec státu (voják, policista), tak je mým úkolem být nástrojem pro udržování řádu a musím dbát na jeho zachovávání. Podle Římanům 13 má vrchnost z Božího pověření k dispozici meč, může popravovat, jde-li o útok na stát, může jej bránit armádou.
Pokud jde o trest smrti, myslím, že Bible se proti němu nevyjadřuje. Lidské důvody proti trestu smrti jsou možnost justičních omylů, justičních vražd – ale když justice někoho neprávem zruinuje finančně – exekucemi, daněmi – to se může? – Taky jsou tam omyly i úmyslné likvidace.
Říká se, že jsme jako lidé nikomu život nedali a nemáme ho nikomu brát. Ale jestliže někdo narušuje Boží řád pro život ve společnosti, může dostat milost, ale mohou existovat i důvody pro popravu. Tam ale ten kat nevystupuje jako křesťan, který nese evangelium o Boží milosti, ale je vykonavatel státní moci (byť jako křesťan). Když to přeženu, tak ten věřící kat může před popravou říct zločinci evangelium, aby byl zachráněn pro věčnost – a historie říká, že takoví lidé byli (nevím, jestli kati, ale kazatelé, kteří zvěstovali evangelium vězňům a nebrojili proti trestu smrti).
Křesťan se ale může rozhodnout, že zabíjet nebude – například věřící vojáci. Pak se mohou domluvit s velitelem, požádat o přemístění, ale zároveň musí počítat s tím, že jim nebude vyhověno a mohou být třeba popraveni za neuposlechnutí rozkazu střílet.
Je jasné, že tam, kde jsou zbraně, tedy v armádě, u policie apod. musí platit jasná pravidla, pořádek – a to v celém systému, nejen když jde o používání zbraně (například velení při pochodu…). A tohoto znaku – kázeň, řád, sebeobětování, odříkání… – Bible používá jako vzor pro duchovní (ale i fyzický) život křesťana (2Tm 2)
To je tedy několik úvah k tématu. Možná jsem něco přehlédl, nedomyslel, budu rád, když mi poskytneš zpětnou vazbu.