Pilát chtěl mít především klid. Ale případ s Ježíšem mu na klidu nepřidal, právě naopak.
Začal klasicky, docela zodpovědně – výslechem obviněného Ježíše: „Tak co to tady máme? – Ty jsi král?“ Ale odpověď Pána Ježíše ho znejistila: „Jsem král, ale ne z tohoto světa.“ Nékdy v této době dostává Pilát vzkaz od své ženy, že v noci nemohla spát, že se jí o Ježíši zdálo – ať mu neublíží, protože je nevinný Boží Syn. V Pilátovi hrklo: „Když není z tohoto světa, to by fakt mohl být Boží Syn. Takhle se přece nechová normální zločinec, ani buřič či pučista.“ Pilát znejistěl a dostává strach.
Pilát začíná dělat pokusy, jak Ježíše propustit. Odvolává se na právo Židů vždycky o Velikonoeích jednoho zločince propustit – a nabízí Ježíše. Neuspěl, Židé chtějí lupiče Barabáše.
Pilát sahá silnějšímu kalibru. V římském zákoníku bylo výslovně uvedeno, že dva tresty – bičování a ukřižování – se nesmí uplatnit současně na jednoho odsouzeného. Proto nechává Ježíše zbičovat – podle římského práva ho tím tedy zachrání před ukřižováním.
Potom vede Pilát Ježíše ven a myslí si, že to pro něho končí: „Vedu vám ho ven, abyste viděli, že na něm žádnou vinu nenalézám.“ Ale dav šílí: „Ukřižovat! Ukřižovat!“
„A proč, prosím vás?“ ptá se Pilát.
„Protože ze sebe dělá Božího Syna!“
Tím se Pilát od Židů dovídá to, z čeho má takový strach. Ježíš prý o sobě říká, že je Boží Syn a on tak opravdu vypadá! A on ho má nechat ukřižovat?
Pilát by mohl (podobně jako později římský velitel) rozhodnout: „Ano, je to Boží Syn a toho já přece ukřižovat nebudu. I já mu chci projevit božskou úctu, i já věřím, že je to Boží Syn.“ – ale na to Pilát nemá odvahu a asi ani víru.
Pilát své rozhodnutí oddaluje, znovu bere Ježíše do paláce a znovu ho vyslýchá. Ale Ježíš mu už všechno řekl, všechno, aby se Pilát mohl rozhodnout. Pán Ježíš staví člověka před rozhodnutí! Každý, s kým se Pán Ježíš dal do řeči, se musel rozhodnout – Nikodém, Samařanka, slepý od narození… nemohli odejít od Pána Ježíše, aniž by se rozhodli, zda v něho uvěří, zda ho přijmou za Božího Syna nebo se tím nebudou dále zabývat. Ani Pilát tomuto rozhodnutí neunikl. A to byl někdo!
Situace přituhuje. Pilát vidí, že Ježíš je opravdu Boží Syn a všemožně se ho snaží propustit. Na druhé straně však obludně rostou argumenty ze strany Židů: „Kdo se vydává za krále, je proti císaři!“ A o něco později přichází poslední hřebík: „Nemáme krále, máme jenom císaře!“
Pilát až dosud zřejmě váhal, jestli dát ve svém osobním životě přednost židovskému králi před císařem. Ale když je postaven do situace, aby se za to postavil i proti Židům, které měl jako místní politik delegovaný císařem – tak to nedokázal. Podíval se na to lidskýma očima: Proč by on Říman měl dát přednost židovskému králi, když sami Židé dávají přednost jeho císaři. A kapituloval. Proti právu dal Ježíše ukřižovat.
Setkání s Ježíšem se nedá vyhnout. Nedá se uniknout rozhodnutí, před které nás staví. Buď ho přiznám jako Božího Syna se všemi důsledky a změní to můj život – nebo to nechám tak, postavím se k němu zády a až půjde o mě, o můj osud (o moji věčnost), tak se ke mně postaví zády on.
Stojí za to se k němu přiznat, rozhodnout se pro něho a nechat ho, ať změní můj život!
Janovo evangelium, kapitoly 18-19
Jenda Vopalecký duben 2011