Chodit ve světle neznamená nehřešit (to nedokážeme) – ale žít s vědomím, že i ty nejskrytěší činy i motivy jsou vidět a jednou je uvidí všichni lidé (1:Janův 1,7; Matouš 10,26-27)
Nebojme se, že všechny naše poklesky vyjdou najevo – vynášejme je sami, vyznávejme, aby nám Bůh odpustil. (1J 1,9)
I když někdo zhřeší, není třeba s ním přerušovat kontakt. Kdo si je vědom nějakého velkého hříchu, nejraději by „chodil kanálama“, ale nemusí – protože „chodíme-li ve světle, máme spolu navzájem společenství“. To znamená, že pokud chodíme, ve světle, pak naše společenství přežije i to, že někdo zhřeší. Je třeba to přinést na světlo, vyčistit, odpustit a vztahy, společenství může trvat dále (1J 1,6) – Choďme tedy ve světle.
Společenství, jak o něm mluví Jan (1.Janův), je víc než kontakt, víc než mít na něho telefonní číslo, víc než vědět, jak se jmenuje, kde pracuje nebo kdo jsou jeho příbuzní. Společenství je víc než mít druhého jako přítele na facebooku, než s ním chatovat.
Společenství (koinonia) je hluboký osobní vztah, kdy věřící prožívají společného Krista. – Mluví o něm, říkají si jeden druhému, co s ním prožívají, jak Kristus mění a utváří jejich život, kam, k čemu je vede…
Napište mi, jak byste vy vyjádřili, co to je společenství?