Z doby, kdy Mojžíš vyjednával s faraonem, je v biblickém textu spousta zajímavých poznámek, které bych nechtěl přehlédnout. Naskládal jsem je tady do tabulky:
| 2M 6,6+8b Proto řekni Izraelcům: Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z vašeho otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velkými soudy… Já jsem Hospodin. | To nebude Mojžíš, kdo je vysvobodí, ale sám Hospodin. Mojžíš na to opravdu neměl, aby vysvobodil Izraelce – to mohl dokázat jedině Hospodin – ale přitom si používal lidi jako byli Mojžíš a Aron – a já chci ukázat, jakým způsobem Bůh působí a jakým způsobem si Bůh používá nás lidí ke svému působení. My často nechceme, bojíme se, nevěříme – ale ještě že to dělá Bůh a ne my. Co chceš ve svém životě dokázat ty a co Bůh? Náš Bůh, můj Bůh – v čem všem důvěřujeme svému Bohu? Někdy mám, pocit, že každý z nás – i věřících – máme svého Boha. Každý mu totiž jinak důvěřujeme. Jak to, že Bůh Jiřího Müllera vyslýchal a můj Bůh tak nevyslýchá. Ten tvůj Bůh je takový, jak mu věříš. |
| 2M 6,9 Mojžíš to tak Izraelcům vyhlásil, ale ti nebyli pro malomyslnost a tvrdou otročinu s to Mojžíšovi naslouchat. | Mojžíš Izraelce vyučuje, káže, něco jim říká, vysvětluje, co je jasné, co jim dá naději, co je osvobodí – ale oni jsou tak zabraní do svého, do svých starostí, že nevímají, neslyší. – Aplikace – v Bibli, někdy i v kázáních, nebo od různých lidí slyšíme povzbuzení, úžasnou naději, východisko, zdroj radosti – ale my to pro svoje starosti a bolesti absolutně nevnímáme, nevěříme, nepočítáme s tím, nebereme to vážně – a tak to Bůh musí dělat bez našeho vědomí – chceme, aby Bůh v našich životech jednal bez našeho vědomí? Nebo chceme být aspoň jako Mojžíš, který věděl, o co jde, co je cílem, a že všechny ty útrapy, trapnosti a nepříjemnosti jsou jen na chvilku jsou jen cestou k východisku? Není v našem životě něco, do čeho jsme tak zabraní, že nevnímáme Boží volání, Boží nabídku vysvobození? |
| 2M 6,12 Mojžíš Hospodinu namítl: „Když mi nenaslouchají Izraelci, jak by mě poslechl farao! Nejsem způsobilý mluvit.“ | Tady Mojžíš prožívá opravdu něco absurdního. Bůh mluví o vysvobození od dřiny, otroctví – a Mojžíš je sotva schopen to Izraelcům vyřídit – Ti jen dřou a Mojžíše nevnímají. Nato Bůh řekne – tak a teď to běž říct faraonovi. Když ho neposlechli vlastní Izraelci – jak by ho poslechl cizí tyran faraon? Z tohoto pohledu měl Mojžíš opravdu málo důvodů věřit, že ho faraon poslechne. Ale z Božího pohledu to bylo naprosto logické – Faraon se to musel dovědět! Bylo třeba jít za ním a říct mu, co Izraelci chtějí – či spíše co chce Izraelský Bůh. – Ale Bůh měl v úmyslu něco většího, než že je faraon obyčejně propustí… To „nemožné“, co Bůh po nás chce, je vlastně nanejvýš logické – „tudy vede cesta“! |
| 2M 7,1-2 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Pohleď, ustanovil jsem tě, abys byl pro faraóna Bohem, a Áron, tvůj bratr, bude tvým prorokem. 2 Ty mu povíš všechno, co ti přikážu, a Áron, tvůj bratr, bude mluvit s faraónem, aby propustil Izraelce ze své země. | Tady Bůh řeší Mojžíšův problém, zřejmě to byl reálný problém, proto ho Bůh řeší – dává Mojžíšovi mluvčího – Arona. A Aron tady skutečně funguje jako mluvčí v dnešním slova smyslu. Mojžíš mluví s Bohem, řeší zásadní věci – a Aron je u toho všeho a tlumočí to zainteresovaným stranám – faraonovi. Co je můj reálný problém? |
| 2M 7,9+13 „Až k vám farao promluví: »Prokažte se nějakým zázrakem«, řekneš Áronovi: »Vezmi svou hůl a hoď ji před faraóna«, a stane se drakem.“ 13 Srdce faraónovo se však zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl. | Ani zázrak nepřesvědčí. Farao viděl zázrak – a stejně neuvěřil, neposlechl. Nevěřící lidé, ale často i my sami chceme nějaký důkaz, že Bůh existuje, že něco po nás chce. Bůh občas takové důkazy dává, ale vůbec není zaručeno, že to nás nebo ostatní lidi přesvědčí. Abraham (L 16) říká boháči, že i kdyby někdo vstal z mrtvých a šel jeho bratry upozornit, že peklo existuje, jaké je a že jejich bratr tam už je – tak by neuvěřili. Pán Ježíš udělal tolik zázraků a farizeové neuvěřili. Co to pro nás znamená? Jednak abychom se podívali, jestli už těch zázraků od Boha ve svém životě nemáme dost a jednak abychom mu důvěřovali i bez berliček, bez důkazů. Víra ne věří, až se přesvědčí, to by byla víra s viděním, ale víra věří, i bez toho, že by něco viděla (Žijeme totiž vírou, a ne viděním. – 2 Korintským 5,7) |
| 2M 7,22+8,3+8,14 Ale totéž učinili egyptští věštci svými kejklemi. Faraónovo srdce se zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl. 8,3: Ale totéž učinili věštci svými kejklemi a i oni vyvedli na egyptskou zemi žáby. 8,14: Když totéž chtěli učinit věštci svými kejklemi, totiž vyvést komáry, nemohli. A komáři byli na lidech i na dobytku. 15 Věštci tedy řekli faraónovi: „Je to prst Boží.“ | Farao žil v prostředí, kde se zázraky děly – šokovalo to lidi, ale farao měl věštce, kteří uměli využívat duchovních mocností k zázrakům. – Zřejmě proto neuvěřil, když viděl Boží zázraky. Je třeba rozlišovat Boží zázraky a zázraky, které působí ďábel. Přesto je mezi zázraky Mojžíšovými a zázraky věštců velký rozdíl. Tady to přiznávají. To je nad naše umění, jinými slovy, takhle démony ovládat neumíme, tady zapůsobil Bůh a znemožnil, abychom ty komáry vyvedli i my. Věštci uměli “taky” udělat krev z vody, uměli vyvést žáby – ale už neuměli vyvést komáry. Dále – I když uměli proměnit vodu v krev, neuměli to zastavit, neuměli to obrátit – udělat z krve vodu, stejně tak neuměli žáby zlikvidovat, způsobit, aby už nevylézaly. Boží zázraky jsou větší než zázraky ďáblovy. To je vidět například I na tom, že Mojžíšův had sežral hady z holí věštců. |
| 2M 8,5-6 Mojžíš faraónovi odvětil: „Rač mi sdělit, kdy mám prosit za tebe, za tvé služebníky a za tvůj lid, aby Hospodin vyhladil žáby u tebe i v tvých domech. Zůstanou jen v Nilu.“ 6 Farao odpověděl: „Zítra.“ Mojžíš řekl: „Ať je podle tvého slova, abys poznal, že nikdo není jako Hospodin, náš Bůh. | Tady jednu věc nechápu: Celá faraonova země, celý Egypt je postižen takovou katastrofou a když se Mojžíš ptá, kdy to má skončit, tak farao říká: zítra! Když jsou záplavy a Bůh by se někoho z nás zeptal, kdy má přestat pršet, tak odpovíme “Hned, okamžitě!” – ne až zítra! – Jestli to byla faraonova rozmařilost, nebo frajeřina – projev toho, že to ještě není není tak strašné – nevím. A zároveň je tady další důkaz: Mojžíš říká: Abys poznal, že nikdo není jako náš Bůh, jako Hospodin! Nedělej před Bohem machra ve stylu “já to vydržím”! |
| 2M 8,8 Nato odešel Mojžíš s Áronem od faraóna a Mojžíš úpěnlivě volal k Hospodinu kvůli žábám, kterými faraóna postihl. | Tady obdivuji Mojžíše – proč úpěnlivě volal – já to vnímám tak, že to byla hrůza, co viděl, co Bůh způsobil v Egyptě – a prosil Boha, aby se nad Egypťany slitoval. Představte si, že Mojžíš by jen tak ledabyle řekl: „Pane Bože, dobrý, ty žáby už zruš.“? Nevím, co by se stalo, možná by žáby zmizely – a stačilo by pouze říct. Na druhé straně je možné, že by se nic nestalo a Mojžíš musel prosit, opakovat svou prosbu, úpět – až Bůh žáby „zrušil“. Mojžíš má soucit i s nepřítelem. |
| 2M 8,16 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Za časného jitra se postav před faraóna, až vyjde k vodě. Řekneš mu: Toto praví Hospodin: Propusť můj lid, aby mi sloužil!“ | Tento výrok se v Ex 5-10 vyskytuje mnohokrát (8x). Proč nemohli sloužit v Egyptě? Faraon to Mojžíšovi navrhuje (8,21.25) – Mojžíš odpovídá: „Naše oběti se Egypťanům hnusí. Copak by nás neukamenovali, kdybychom před nimi obětovali, co je jim ohavností?“ A jinde Mojžíš vysvětluje, proč potřebují obětovat: „aby nás nenapadl morem nebo mečem.“ (5,3) Prostě potřebují obětovat. Já tady vidím ještě jeden pohled: Izraelci musí být svobodní, aby mohli obětovat. Neslyšel jsem, že by otroci obětovali sami za sebe – to v každém národě dělali kněží. Izraelci obětovat v Egyptě? Jak by to vypadalo, kdyby si obětovali jinak než Egypťané, ty by to uráželo a na Izraelce by se vrhli. Izraelci potřebovali být svobodní. Jestliže chceme Bohu sloužit, obětovat“, Bohu se líbit, tak potřebujeme být svobodní od Egypta, od světa, nezávislí, potřebujeme nebýt závislí – a těch závislostí dnes je! – alkohol, drogy, čokoláda, počítač, hry, gamblerství… zkusme se z těch věcí vymanit, zkusme si od nich dát tři dny „půst“, abychom viděli, jestli a nakolik nám chybí – abychom mohli nebýt závislí a byli svobodní – tak můžeme vyjít na poušť a žít pro Boha Sloužit Bohu – to vyžaduje svobodu, nezávislost na zemských věcech. |
| 2M 8,18 Ale zemi Gošen, kde se zdržuje můj lid, v onen den podivuhodně odliším. Tam mouchy nebudou, abys poznal, že já jsem Hospodin i uprostřed této země. 19 Učiním rozdíl mezi lidem svým a lidem tvým. | Bůh tady připomíná, že to není jedno, jak žijeme, že Bůh rozlišuje, vidí, rozpoznává. Malachiáš (3,13-18) zdůrazňuje, že záleží na tom, jak žijeme, nakolik bereme Boha vážně. To se projevuje v naší pýše nebo skromnosti, v naší úctě, v tom, jak uvažujeme. („Hrozně mě urážíte, praví Hospodin. „Jak tě urážíme?“ ptáte se. 14 Říkáte: „Sloužit Bohu je k ničemu! Co z toho máme, plnit jeho úkoly a chodit před Hospodinem zástupů jako truchlící?15 Proto říkáme: Blaze nadutcům! Nejlépe se vede zločincům – pokoušejí Boha, ale trestu uniknou.“ 16 Tehdy spolu rozmlouvali ctitelé Hospodina a Hospodin naslouchal a slyšel je. Byla před ním sepsána pamětní kniha o těch, kdo ctili Hospodina a jeho jméno měli na mysli. 18 Tehdy znovu uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným; mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo mu neslouží.“) Ne že to je jedno! Má smysl být jiný! Držet morálku, být poctivý, neopisovat, Není jedno, jak žijeme! Bůh si vede seznam jmen poctivých lidí – Bude vidět rozdíl mezi poctivými a nepoctivými bude patrný! |
| 2M 8,24 Farao řekl: „Propustím vás tedy, abyste obětovali Hospodinu, svému Bohu, na poušti. Jenom neodcházejte příliš daleko. Proste za mne.“ | Faraonovi jde o kompromis. A i je donucen ustoupit, snaží se aspoň drápkem udržet: nechoďte daleko. Proč to asi říkal? Aby byli brzy zpátky? Aby je mohl dohonit a přivézt zpět? Aby měl dojem, že je stále má pod svou mocí? Ne! Od toho, co je nás zotročuje, je třeba odejít dostatečně daleko. – Tři dny cesty! – Tři dny půstu, modliteb, samoty – to je tak akorát, abychom se osvobodili od všeho, co nás drží a abychom získali nový pohled na Boha, porozuměli mu. Zkus zůstat tři dny bez kontaktu s okolním světem (na horách, na dovolené, bez mobilu, bez internetu…) |
| 2M 8,4+8,21+9,27 Tu povolal farao Mojžíše a Árona a řekl: „Proste Hospodina, aby mě i můj lid zbavil žab. Pak propustím lid, aby obětoval Hospodinu.“ // 8,21 Tu povolal farao Mojžíše a Árona a řekl: „Nuže, přineste oběť svému Bohu zde v zemi.“ // 9,27 Tu si farao dal předvolat Mojžíše a Árona a řekl jim: „Opět jsem zhřešil. Hospodin je spravedlivý, a já i můj lid jsme svévolníci. // 10,24 Farao povolal Mojžíše a řekl: „Odejděte! Služte Hospodinu! Zanechte tu jenom svůj brav a skot. Také vaše děti mohou jít s vámi.“ | |
| 2M 9,29 Hromobití přestane a krupobití skončí, abys poznal, že země je Hospodinova. | Tady je zajímavá poznámka: I egyptská země patří Hospodinu. Ale farao to nevěděl, nenapadlo ho, neznal tuto skutečnost – a aby se to dověděl, muselo přijít krupobití. Některé věci se člověk dovídá velmi těžce. Je to zvláštní: smyslem krupobití bylo, aby si farao uvědomil, tak tahle země, které vládnu, všichni ti lidé, ale i nebe nad námi – to všechno nemám pod mocí já, ale Izraelský Bůh. Není v našem životě něco, co si musíme uvědomit, že patří Hospodinu? Co jsme si mysleli, že je naše – a Bůh se nám snaží říct, že je to jeho, že země, ale všechno, co máme, je Hospodinovo – a nám to jen propůjčuje – zkusme si projít všechno, co máme, co ovládáme – jestli to náhodou není Hospodinovo? |
| 2M 10,2 a ty abys mohl vypravovat svým synům i vnukům o tom, co jsem v Egyptě dokázal, i o znameních, která jsem mezi nimi udělal, ať víte, že já jsem Hospodin. | To, co se dělo v Egyptě, byla síla, to byly věci! – A Izraelci si je měli pamatovat a říkat je dalším generacím – Proč? – Aby věděli, jaký je jejich Bůh. // A tak, aby si to mohli připomínat, až Bůh nebude dělat nic – znáte taková období, kdy Bůh nedělá nic – neodpovídá, nereaguje… Znám lidi, co říkají: „Já v Boha nevěřím, nefunguje…“ Bůh nefunguje? – Bůh není na to, aby fungoval. Například moje manželka – a myslím, že to platí o ženách obecně – taky nefungují. Když něco potřebuju a jen zmáčknu knoflík, poručím, řeknu – tak nefungují. Ale zkuste je začít milovat – to začnou… ale to se nedá nazvat „fungování“ – prostě – jak říká Dave Patty – rozkvetou. Stejně tak Bůh nefunguje, není stroj, který jen čeká, až zmáčkneme stroj. Ale zkuste Boha milovat – to začne „fungovat“ – ale jako „fungování“ bych to nenazval. Nebo ten nápad, aby Izraelci odešli z Egypta – aniž by za to prosili – to byste nazvali fungování? – asi ne. Je to prostě „Tvoření něčeho nového“, něčeho, o čem se Izraelcům ani nezdálo, sám Mojžíš měl problém tomu uvěřit. Takže je třeba, abychom vyprávěli biblické příběhy, ale i vlastní zkušenosti svým dětem, ale i lidem kolem – aby viděli, věděli, jaký Bůh je. A dále – až přijdou problémy podobné těm, co měli Izraelci v Egyptě – tak informované děti, lidé, si mohou vzpomenout: vždyť my máme Boha, který vyvedl Izraelce z Egypta! – a to může změnit celý jejich postoj k současné situaci – ať je to situace nepříjemná, nebo situace, kdy Bůh jako by „nefungoval“, ale zároveň to pro nás může být povzbuzení, abychom Boha milovali. |
| 2M 9,28 Proste Hospodina. Božího hromobití a krupobití je už dost. Propustím vás, nemusíte tu už dál zůstat. Farao dělá znovu ústupky. Ale pak si to zase rozmyslel 2M 10,7-11 Dvořané tehdy na faraona naléhali: „Jak dlouho ještě budeme v této pasti? Propusť ty lidi, ať slouží Hospodinu, svému Bohu! Ještě pořád nechápeš, že s Egyptem je konec?“ 8 A tak Mojžíše s Áronem přivedli zpět k faraonovi. Ten jim řekl: „Jděte, služte Hospodinu, svému Bohu. Kdo přesně má jít?“ 9 Mojžíš řekl: „Půjdeme se svými mladíky i starci, půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, neboť máme Hospodinovu slavnost.“ Farao jim odpověděl: „Hospodin by opravdu musel být s vámi, kdybych vás měl nechat odejít i s dětmi! Dejte si pozor, nebo špatně dopadnete! 11 To tedy ne! Když po tom tak toužíte, jděte sloužit Hospodinu, ale jen muži!“ A vyhnali je od faraona. Tak už všichni kolem faraona pochopili, že Egypt je zničený a že je třeba je pustit, jen farao ne… Farao tady omezuje – na tu vaši slavnost na tři dny můžou jít jen muži. Ale Mojžíš nepřistoupil na kompromis, neustoupil ani o milimetr. 2M 10,24-26 Farao povolal Mojžíše a řekl: „Odejděte! Služte Hospodinu! Zanechte tu jenom svůj brav a skot. Také vaše děti mohou jít s vámi.“ 25 Mojžíš odpověděl: „Ty sám nám dáš potřebné k obětním hodům a k zápalným obětem, abychom je připravili Hospodinu, svému Bohu. 26 Půjdou s námi i naše stáda, ani pazneht tu nezůstane. Budeme z nich brát k službě Hospodinu, svému Bohu. My ještě nevíme, čím budeme Hospodinu sloužit, dokud tam nepřijdeme.“ Mojžíš neustoupil ani o milimetr! 12,31 Ještě v noci povolal Mojžíše a Árona a řekl: „Seberte se a odejděte z mého lidu, vy i Izraelci. Jděte, služte Hospodinu, jak jste žádali. |
Ústupky a kompromisyVětšinou to bylo tak, že Mojžíš chodil za panovníkem, za faraonem a prosil ho, aby Izraelce propustil. Ale v těchto verších je to naopak – Farao volá Mojžíše, vždy, když měl nějaký problém, když dopadla nějaká rána – tak vždycky o kousek ustoupil – až nakonec řekl: Jděte, služte Hospodinu, jak jste žádali. Faraon se tvářil, vypadal, že je na vrcholu moci a on poroučí, nemusí ustupovat. Avšak celý příběh ukazuje, že nad ním je ještě někdo vyšší – to Mojžíš, vlastně Bůh neustoupil ani o milimetr. Vždy když Farao navrhl nějaký ústupek, nějaký kompromis, Mojžíš nenabídl žádnou vstřícnost, ani milimetr – stál od začátku do konce na svém – Půjdeme všichni, půjdeme tři dny cesty, půjdou s námi i ženy, děti i dobytek. – A tak se také stalo. Jestliže se jedná o Boží věc, pak Bůh diktuje podmínky a na člověku je, aby ustupoval! – Na nás je, abychom konali Boží věc a pak si byli vědomi, že konáme Boží věc a že tedy nemusíme ustupovat, nemusíme dělat kompromisy ani vstřícné kroky – ale Bůh si prosadí to své až do posledního milimetru. Bůh nepříteli neustoupí ani o milimetr! – Konáme-li Boží dílo, nemusíme dělat kompromisy, nemusíme ustoupit ani o milimetr. |
| 2M 11,1 (=6,1) Hospodin řekl Mojžíšovi: „Ještě jednu ránu uvedu na faraóna a na Egypt. Potom vás odtud propustí, nadobro vyhostí, přímo vás odtud vyžene. | Když přišel Mojžíš z pouště, Izraelci si nedokázali představit, že by z Egypta odešli – teprve, až jim to předložil Mojžíš. Pak se celou dobu jednalo o to, aby farao Izraelce propustil. Ale teď se tu najednou (znovu) objevuje slovo vyhnal, vypudil. To působí Bůh – napřed se zdá nemyslitelné, že by je mohl propustit – a on je nakonec vyžene. A na tohle Izraelci úplně zapomněli o dva roky později, když stáli na hranicích Kanánu, když se vrátilo 12 špionů a kvůli 10 se Izraelci chtěli vrátit. – Vždyť byli (také) vyhnáni! |
| 2M 11,3 A Hospodin zjednal lidu v očích Egypťanů přízeň. Také sám Mojžíš platil v egyptské zemi za velice významného v očích faraónových služebníků i v očích lidu. | Mojžíše si lidé vážili, získal autoritu u Egypťanů (asi kromě faraona) – čím? ne tím, že podlézal, přizpůsoboval se. On opravdu vypadal jako podivín, byl jiný, provokatér, šířil nejen poplašné zprávy, ale i poplach, hroznou realitu – a oni ho neodepsali jako blázna – naopak, vážili si ho. Z toho plyne poučení: vážnost, respekt se dá získat, i když je člověk jiný, i když jsme jako křesťané jiní. Nemusíme se přizpůsobovat a získávat si autoritu způsobem, jakou ji získávají lidé kolem nás, ve světě. Můžeme se stát osobností tím, že jsme Boží lidé! |