Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. (Sk 2,43)
(Nedopracované myšlenky)
Když čtu Skutky (2,43), přemýšlím, jak tehdejší atmosféru přenést do dnešní doby a jestli je to vůbec možné.
Lidé v církvi měli bázeň. Z čeho? Proč? Byl to normální strach? Určitě taky, vždyť se tam děly věci, které nikdo z lidí nemohl ovládat, nemohl na ně mít vliv a nevěděl, jestli v tom není něco nebezpečného. Představte si, že tři tisíce lidí najednou uvěří nějakému novému (kdoví jestli ne konspiračnímu) učení. K tomu ty zvláštní úkazy mluvení jazyků, plameny nad hlavami lidí – to je víc než opilost.
Lidé jasně viděli, že zde působí Bůh – pokud si to tedy připustili. A já si kladu otázku, jestli Bůh může mocně působit v církvi i dnes. Věřím, že může. Jen my to často nevnímáme, nevidíme a možná ani nepůsobí, protože nemáme bázeň.
Ale je bázeň lidí způsob, jak přimět Boha, aby působil? Není to naopak? Tedy že Bůh působí a v lidech to vyvolává bázeň. Je ovšem také pravda, že ve Starém zákoně se Bůh od hřešícího Izraele odvracel a nijak nepůsobil. – A když se lid odvracel od svého hříchu a hledal Boha, tak Bůh začal působit.