Mám teď na mysli jeden z méně běžných významů slova „sloužit“. Toto slovo se v řečtině vyskytuje ve Sk 13,2, kde je napsáno: „Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.““
Co asi ti učedníci, učitelé a proroci v Antiochii dělali, když výsledkem bylo, že promluvil Duch svatý, poslal a zmocnil je k jedinečnému misijnímu dílu? Jak konali službu? Co mám, máme dělat, aby nás Duch svatý také mohl vybídnout k nějakému podobnému dílu v dnešní době?
Až nedávno jsem četl o Anně z Lukáše 2, která vlastně bydlela v chrámě. Je o ní napsáno: „Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.“ (L 2,37). Tady jsem našel odpověď: Sloužila Bohu půstem a modlitbou (v množném čísle).
To ovšem vrhá nové světlo na půst i modlitby. Aspoň pro mě. Vždycky jsem si myslel, že modlitba je moje výsada, že smím mluvit s Bohem. Ale zde je modlitba něco, čím sloužím Bohu. V jakem smyslu? To nevím, zkusím naznačit odpovědi, budu rád, když mi v komentáři dáte další tipy.
- Modlitba může být uctívání, chválení Boha za to jaký je, kým je – takto sloužili Bohu andělé, serafové v Izajáši 6, něco podobného čteme ve Zjevení.
- Modlitba může být prosba, zde si představuji spíš prosbu ve smyslu přímluv za druhé s výhledem na to, aby se konalo a šířilo Boží dílo. Když se modlím za své děti, svůj sbor nebo misionáře někde daleko, tak tím vlastně propaguji a nějakým způsobem rozšiřuji Boží království.
- Půst potom také už není nějaký důraznější způsob, jak od Boha něco dostat, ale projev toho, že ustupuji od svých fyzických nároků (jídlo), abych dal najevo, že stojím o Boží dílo a jeho šíření a jsem ochoten pro to přinést i nějakou oběť.
Tak tedy nově rozumím „službě Bohu“ v tomto duchovním smyslu. Vedle toho samozřejmě sloužit Bohu znamená ho poslouchat a prakticky dělat to, k čemu nás vede nebo o čem je z Bible jasné, že si tak přeje.
prosinec 2014