Překročit své hranice

Už čtyřicet let pase Mojžíš stáda svého tchána na stepi. To je jeho bezpečné území (zpátky do Egypta má strach, tam mu jde o život). Teď se jednou se vydal až za step, tam, kde začínala poušť, kam nikdy nechodil, protože na poušti není pastva. Vyšel tedy ze svého obvyklého životního prostředí, překročil hranice obvyklého území. A tam se s ním nečekaně setkává živý Bůh.

My si také chodíme po své stepi, pohybujeme se ve svém životním prostředí - chodíme do zaměstnání, staráme se o rodinu, nějak pracujeme ve sboru, věnujeme se svým koníčkům, máme určitý okruh svých známých, provozujeme určitou úroveň svého duchovního života, i života s Bohem - a sotva nás napadne vyjít někam dál, někam jinam, za step - na poušť. - Říkáme si, že na poušti pro nás určitě nic nebude. - Ale Bůh chce, abychom tam vyšli - tam nás čeká, chce se s námi setkat - mimo naše vychozené hranice, kde už všechno známe, kde se cítíme v bezpečí a kde očekáváme požehnání, které si dovedeme představit.

"Pane Bože, Co je pro mě ta step, co to jsou ty moje hranice, které mám, musím překročit, abych se setkal s Tebou. Chci se s Tebou, Pane setkat, ukaž mi, z čeho mám vyjít a jak. Amen."

(duben 2005)