Osobní stránky www.vopalecky.cz |
Říká se: Pravda je nějaké konstatování, které se kryje se skutečnosti.
Víme, že: Pravda je něco, na co se v životě spoléháme, podle čeho se orientujeme, čemu věříme.
Pravdu je možné milovat – nebo nenávidět. Bible říká (2Ts 2,10-12), že ten, kdo nemiluje pravdu, podlehne lži, uvěří ji, přestane věřit v pravdu… Můžeme říct, že přestane věřit v její existenci, všechno považuje za relativní, subjektivní a nemá nic pevného, podle čeho by se orientoval.
V Bibli je řečeno, že pravda je osoba: „Ježíš mu odpověděl: Já jsem ta cesta, pravda i život.“ (Jan 14,6) Nevím, jak přesně tomu rozumět, asi to bude něco víc, něco hlubšího, než že Ježíš vždycky mluví pravdu.
Tak jsem dospěl k pojmu osobní pravda. Co to znamená? To vyplyne z toho, když se podíváme, co je to neosobní pravda. Za neosobní pravdu považuji například výroky: „Vstup zakázán!“ nebo „Jedna a jedna jsou dvě.“ „Daně se musí platit!“
Je to pravda suchá, bez vztahu, bez emocí, když chce někdo nahánět strach, tak se schová právě za takové neosobní výroky, které vyvolávají pocit bezmoci: „Proti tomu nic nenaděláš!“ Takto prožívají pravdu například ateisté.
Naopak osobní pravda slyší například děti, když tatínek řekne: „Děti, je čas jít spát.“ nebo když šéf řekne „Od prvního ti přidám na platu,“ ale také „Franto, budu tě muset propustit.“
Osobní pravda v sobě obsahuje vztah, můžeme prožívat smutek, nebo radost, osobní pravda dává šanci skutečnost nějak ovlivnit nebo ji přinejmenším aspoň lépe nést: tatínka můžeme poprosit, jestli bychom si nemohli ještě pět minut hrát, šéfovi můžeme poděkovat za vyšší plat nebo naopak vnímat jeho účast, soucit, že mě musí propustit – když už se na dané pravdě nedá nic změnit.
A jestliže nositelem té osobní pravdy je osoba Pána Ježíše Krista, pak s ním můžeme počítat jako s někým, kdo má moc: například aby nás tou pravdou provedl, nebo aby nám prokázal milost a nějak ji změnil (jako když tatínek povolí dětem jít spát o pět minut později).
Jsem rád, že znám osobní pravdu, že ta nejvyšší, objektivní pravda je pro mě osoba, Pán Ježíš Kristus. S ním se nemusím pravdy bát jako osudu, vůči němuž jsem bezmocný, ale můžu s ním pravdu vždy prožívat jako něco osobně, s důvěrou, že mě jí provede.
(Jenda Vopalecký, 31.5.2010)