A poznají, že já jsem Hospodin

Byl to takový starý děda s hůlkou, nic zvláštního jsem od něho nčekal, ale překvapil mě: Bylo mu osmdesát devět, hlava bystrá, před dvěma měsíci mu zemřela manželka, se kterou žil šestašedesát let a když vyprávěl, jak jsme ho poslouchali s otevřenou pusou. - Takhle jsem si dědu Aloise Filipa nepředstavoval - a jsem rád, že jsem ho poznal.

I o Bohu máme většinou jiné představy, než jaký ve skutečnosti je, neznáme ho. Když však začne v našem životě jednat, tak nás překvapí; někdy příjemně: "A poznáš, že jsem Hospodin a že se nezklamou ti... " (Iz 49,23), jindy je nám z toho do pláče - podobně jako v případě, kdy Ezechiel ohlašuje, co všechno se bude muset dít, aby ho Izraelci poznali. Slova "A poznají, že já jsem Hospodin" jsou v knize Ezeichel jakýmsi refrénem.

Přemýšlím, co všechno musí Bůh dělat, abychom ho opravdu poznali. Na okolnosti a události kolem sebe se zkouším někdy dívat jako na něco, co Bůh působí, abychom ho lépe poznali.

Existují v mém životě lidé, se kterými jsem se poznal a změnilo to můj život, například dívka, kterou jsem si vzal za manželku. Jak teprve změní můj život, když se poznám s Bohem - když budu poznávat jeho vůli... nejen, co mám dělat...