A nepřipravuji se tím o něco víc?

Pán Ježíš vypravuje příběh o hostině. Hostitel všechno nachystal a potom poslal pro hosty, které už předtím pozval. A tito pozvaní nepřišli. Proč?

Protože právě dostali něco jiného, jeden koupil pole, druhý nějaký dobytek, třetí se právě oženil - a proto odmítli pozvání.

Každý z těchto hostů se měl vcelku dobře, byli zřejmě bohatí, měli na to, aby mohli dopřát nové pole, dobytek, třetí měl radost z toho, že se právě oženil. Všichni si užívali toho, co právě získali. Není se jim co divit.

Ale pointa toho, co Pán Ježíš vypravuje, je v tom, že právě takovým způsobem se připravili o něco ještě většího, co zatím neznali, čemu asi nevěřili, že by to mohlo mít takovou hodnotu!

Plyne mi z toho jedno upozornění: nezapomenout na své pozvání na královskou hostinu! A potom, i když se mi bude dařit, když se mi podaří získat pole, auto, barák, ženu - budu si stále uvědomovat, že to, co pro mě má Bůh, je ještě větší.

Pokud si na to nedám pozor, je možné, že se sice budu radovat z úspěchu, z toho, co se mi podařilo - a propásnu něco hodnotnějšího, lepšího, k čemu mě zve Bůh.

Můj osobní závěr, moje reakce: Pane Ježíši, děkuji ti za pole, auto, rodinu, dobré zaměstnání, úspěchy v práci, peníze... V mém případě je to radost z programování, možná i z toho, že se mi daří v Ethosu, v rodině... Ale přitom všem mi ještě víc jde o tvoji hostinu, na kterou mě zveš. Ty jako Bůh máš pro mě osobní pozvání, a to je víc, než moje jednotlivé úspěchy.
A naopak, když něco dostávám, tak si chci dávat pozor, jestli mě to nepřipraví o účast na tvé hostině.

No prostě, je to o životních prioritách.

(Jan Vopalecký, 13.8.2009)

Otázky do diskuse:

Co je pro vás to "pole", "dobytek", co vás může připravit o něco víc, co vám Bůh chce dát? (Můžete samozřejmě volně diskutovat.)