Plnit sliby, i když prodělám

Juda a Tamár

Příběh v Genesis 38 je peprný po sexuální stránce. Když se však podíváme na to, že pro ženu bylo tehdy nejvyšší životní hodnotou a cílem mít děti, a také vezmeme v úvahu, že švagrovské právo byl tehdy běžný systém sociálního zabezpečení, pak mnohé pochopíme.

Nebezpečný slib

Juda měl tři syny. První se oženil s Támar - a umřel. Druhý se (podle švagrovského práva) oženil s Támar a umřel. Není divu, že Juda trnul strachy: co když se jeho třetí - zatím ještě malý - syn ožení s Tamár a taky umře. Ale Támar řekl, ať chvíli počká u svého otce a až Šela (to je ten třetí syn) doroste, tak ho dostane za muže - podle švagrovského práva.

Když Šela dorostl, Juda dělal, že zapomněl. A tak se Támar připomněla sama - aniž to Juda věděl. Oblékla se jako prostitutka a Juda se s ní vyspal, aniž by ji poznal. Ale ona po něm chtěla zástavu. Přitom otěhotněla a když to prasklo, měla být podle Judových slov upálena.

Teď musel Juda s pravdou ven. Přiznává: "Támar je spravedlivější než já."
Tomu všemu se dalo předejít tím, že by Juda dal Šelu Támar za manželku hned, jak dospěl.

Judovi by se bylo vyplatilo, kdyby splnil svůj slib, i když lidsky vzato měl oprávněné obavy.

Tutéž myšlenku vyjadřuje Žalm 15:

Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?
Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo... se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě,
Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.

Co ještě říká Bible o tom, že je lepší slib splnit, i když bychom mohli prodělat? Máte s tím nějaké zkušenosti?