Osobní stránky www.vopalecky.cz |
Jak se modlím v soukromí, když se modlím v duchu, když z mých úst žádná slova nevycházejí , není nic slyšet. Znám nebezpečí „bezbřehé“ modlitby, kdy sice v myšlenkách – s vědomím, že Bůh mé myšlenky slyší – proberu v mysli kdeco, neuspořádaně, zmatečně a vlastně nesrozumitelně. Je pravda, že Bůh nám rozumí, i když my nerozumíme sami sobě. Dovedu si představit životní situace, kdy sami nevíme, co si máme myslet, potřebujeme se vzpamatovat se z šoku, vytvořit si postoj, utřídit myšlenky.
Když jsem však četl modlitbu Abrahamova služebníka, když šel Izákovi pro nevěstu, zaujalo mě, jak je jeho modlitba konkrétní, promyšlená, přesná. Prosí za svého pána Abrahama, popisuje svou okamžitou situaci: stojím u pramene a děvčata přicházejí pro vodu. Prosím, ať nabídne vodu mně i všem velbloudům – a já podle toho poznám, že to je nevěsta pro Izáka...“ I kdyby Bůh byl člověk, tak by porozuměl, o co prosí. (Slyšel jsem už i modlitby, kterým jsem nerozuměl a divil jsem se, jak mohl porozumět Bůh:)
Jak se modlíme my? Také před vlastní modlitbou přemýšlíme, abychom si ujasnili, co chceme Bohu říct, co mu oznámit, za co poděkovat, o co prosit?
Zkuste si někdy svou modlitbu důkladně připravit: promyslet, co mu chceme říct, formulovat to a třeba si to i napsat. Potom to po sobě přečíst – jako když píšeme nějaký důležitý e-mail. Pak ho teprve přečíst nahlas - a nakonec „odkliknout“.
Věřím, že takové modlitby vnesou do našich spontánních modliteb určitý prvek struktury, sami si ujasníme, o co nám jde v našem modlitebním životě a přivedou blíž k Bohu.
únor 2011