Velké sny o zlatu

Máme velké sny? Budiž. Ale nedělejme si z nich bohy.

Jeden král (Nebukadnézar) měl velký sen. Tak ho rozrušil, že ho napřed zapomněl. Málem mu z něho zůstal jen silný vjem, něco velkého, dojemného - ale nevěděl by o čem to vlastně bylo.

Našel se ale Daniel, který mu ho (díky Božímu zjevení) připomněl a dokonce vysvětlil, co to znamená. V tom snu viděl velkou zlatou sochu - tedy jen zlatou hlavu, zbytek sochy byl ze stříbra, mědi a nohy nakonec železa a hlíny. A to všechno v souvislosti s tím, že král přemýšlel o budoucnosti a dělal si s tím starosti. Navíc se od Daniela dověděl, že on král je tou zlatou hlavou, do budoucna to bude slábnout.

Zlatá socha (tedy jen hlava) zřejmě dala králi podnět, že udělá budoucnost lepší, než jakou viděl ve snu: nechal vyrobit obrovskou sochu (30 m vysokou) a chtěl ji posvětit - asi něco jako udělat z ní boha.

Posvěcení spočívalo v tom, že uspořádal slavnost, k tomu hodně hudby a silné - a všichni se měli před sochou poklonit.

Nevyšlo to. Našli se tři odvážlivci, kteří se takovému zbožňování vzepřeli (nebudou se klanět soše, ale jen živému Bohu, kterého sami dobře znali).

Nebukadnézar se setkal s živým Bohem, poznal, že budoucnost nemůže určovat sám a vzdal (aspoň pro tentokrát) slávu tomuto živému Bohu

Počítáme při svém plánování budoucnosti s Božím působením?

Září 2008