Osobní stránky www.vopalecky.cz |
Na svého tatínka mám samé dobré vzpomínky, ale jsou vlastně jenom dvě: Jednou mě vzal do ZOO a jednou jsem dostal vláček na klíček a on mi do rána udělal z vagónku lokomotivu.
Úžasný tatínek! Ale víc vzpomínek nemám. Když mi byly tři roky, tragicky zahynul na motorce při srážce se srnou.
To, jaký vztah má dítě se svým otcem, je docela zásadní pro celý jeho další život, pro to, jak vnímá on sám sebe, jak vnímá druhé lidi, jak vnímá Boha. Dětem se velmi často zdá, že tatínek omezuje, nedá, že spíš zakazuje, mají zkušenosti s tím, že neplní sliby, že je příliš zvědavý na jejich soukromí...
Je to pochopitelné. Dítě se potřebuje seznamovat s hranicemi, nemůže žít bez mezí, nemůže si dovolit všechno a moudří rodiče dítě chrání před nebezpečnými vlivy, které děti zatím nevnímají jako nebezpečné. Zároveň je pravda, že každý lidský otec podléhá porušenosti, hříchu, svým omezením, ať už jsou to finance, čas, síly nebo schopnosti.
Někdy slyším, jak si děti stěžují na své rodiče, zvlášť na svého tátu, že něco nechce dovolit, dát, pustit... Jedno z mých dospívajících dětí to vyjádřilo úslovím: "Přišel, viděl, zakázal..."
Mně tatínek chyběl, já jsem si to neuvědomoval (za to jsem vděčný své mamince, která se o nás starala), ale přesto dnes od některých lidí slyším, že je na mně vidět, že mi chyběl otec.
Jiní mají zkušenosti horší; vím, že existují otcové, kteří jsou opravdu zlí...
Když jsem se sám stal tatínkem, nevěděl jsem, co to znamená, co se po mně chce.
Když jsem byl malý kluk, nevěděl jsem, co to je mít tatínka, vím, že děti, které tatínka mají, jej vnímají, jako někoho, kdo omezuje, zakazuje, nedá, nedovolí, nepustí... - Ale jaký ten tatínek ve skutečnosti je?
Do vztahu dítěte a otce (a zároveň člověka a Boha) začínám nahlížet až teď, kdy mi děti dorůstají, mám je rád a mám svoje touhy vůči nim. Mám z nich radost, z toho, že je mám, z toho, že rostou, že jsou samostatné, těší mě, když říkají svoje postřehy ze školy, ze života, ze vztahů, když vyjadřují, jak vidí mě samého - a rád bych jim dopřál víc, lepší věci, aby měly opravdu pevné zázemí. Toužím po jejich důvěře, po tom, aby mi sdělovaly, co prožívají, na co se těší, z čeho mají strach, jak se na co připravují...
Ale ony jsou někdy zdrženlivé. Mají prostě svá tajemství (v pubertě je to přirozené) a i když tolik toužím po jejich důvěře a sám se snažím jim svou důvěru projevovat, vím, že o některých věcech se nedá tak snadno mluvit; třeba by to odvál vítr, kdyby se to řeklo nahlas.
A tak respektuji jejich tajemství a mám je rád. Teprve teď coby sám otec dospívajících dětí začínám chápat,
Chce nám dávat dobré, - Mt 7,7-11.
Touží po naší důvěře - Fp 4,6-7. Má radost, čas, věnuje nám pozornost víc než unavená maminka nebo roztržitý otec, když mu vyprávíme svoje starosti - stojí o to jako o projev naší důvěry.
Stará se o všechno potřebné (Mt 6,32-33)
A dává všeho daleko víc, než si dokážeme představit (Ef 3,20)
Proč stojí za to mít dobrý vztah s tátou, co z toho můžeme mít, je vidět v Janově evangeliu, kde Pán Ježíš jako Syn naznačuje, jak vypadá normální ideální vztah mezi ideálním Otcem (Bohem) a Synem (Pánem Ježíšem):
Jde mi o to, abychom prožívali Boha jako svého Otce.
J 2: hájí čest jeho domu - Normální je, když syn hájí čest svého otce, své rodiny.
J 10, 15.30 - tady Syn říká, že zná Otce a Otec zná Syna - Mnohdy si myslíme, že když známe otce rodiny, tak si umíme udělat obrázek o jeho rodině, dětech - a naopak. Ať lidé podle Božích dětí poznávají, jaký je Otec.
J 11: Pán Ježíš říká svému Otci: "Děkuji ti, že jsi mě slyšel." Ale nikde není řeč, co mu Syn předtím říkal - možná to byla řeč beze slov, prostě se navzájem znají, stačí i něco neverbálního, znají se a rozumí si. - tak to je když se syn a otec znají - a Bůh stojí o to, abychom se takhle znali s ním.
Malachiáš 1: jsem-li Otec - tak mi patří úcta
J 14,21-23: Otec a Syn přijdou oba do mého života, srdce - je pro ně přirozené být spolu, není to chorobná závislost, ne že jsou "na sebe zvyklí", ale je to přirozená láska, touha být spolu.
Ef 2,18 + J 14,6: Nemáš ho, postrádáš otce a chceš ho hledat? - Tou cestou je Syn.
L 15: Otec marnotratného syna - měl svého syna nesmírně rád, toužil po něm, po jeho, synově vztahu k němu otci. - A dočkal se. Napřed se dočkal návratu; synovi trochu trvalo, než se přestal vnímat jako otrok, jako čeledín a stal se znovu synem. To je skutečná touha každého otce, zvlášť nebeského: Abychom svému otci věřili.
Starší bratr s tím měl potíže - ten se viděl pořád jen jako dělník, který dře na otcových polích, ale Bohu-Otci jde o naši důvěru vůči němu.
Získat důvěru vůči Bohu, uvěřit, že to se mnou opravdu myslí dobře a podle toho žít, je obrovský vklad do života. Proto Ježíš přišel, aby nám Otce představil, přiblížil. Lidé měli a mají o Bohu znetvořené představy, ale Syn přišel (J 1,18), aby nám o něm řekl a abychom mu začali plně důvěřovat. Tehdy začne náš život stát zato!
Římanům 8,14-16 - Bůh dává Ducha - a v nás se to potom pořád ozývá: Jsi Boží Syn. Bůh je tvůj Otec! můžeš tak žit!
Žd 12,5-11 - výchova otce se nezdá příjemná v danou chvíli - ale nese skvělé ovoce.
To všechno byla jen ukázka toho, jak může vztah mezi tátou a dítětem vypadat - stojí za to, dítě potřebuje, aby to byl vztah krásný a hluboký - i pro otce je to obrovská hodnota - stát o vzájemnou důvěru.
Evangelium Matouše často říká: Váš Otec. (vlasy na hlavě, vrabci nepadají, zjevuje tajemství Mt 16; vyslýchá skryté modlitby...) - Ten Bůh, ten Otec, jehož vztah se Synem je v Janově evangeliu podán tak přitažlivě, tak lákavě, který stojí za to - může a chce být i mým Otcem, naším Otcem.