Na druhé nezbylo

Mně se sice daří nějak přežít, fyzicky, duševně i ve vztahu s Bohem, ale netrpí přitom lidé kolem mě?

Mám přístup ke zdroji, jako ovce k čisté vodě, k čerstvé pastvě. Ale druhým tu čistou vodu kalím, svěží trávu zašlapu a ti druzí jsou neuspokojení, nedostanou, co potřebují.

Prakticky? Já sám jsem se svým životem spokojený, ale možná i nevědomky druhým znemožňuji, aby přišli a měli užitek z toho, z čeho čerpám já. Čtu si Bibli a čerpám z ní, ale když druzí vidí můj život, který tomu neodpovídá, je to totéž, jako bych je odstrčil.

Když druzí vidím, jak se za něčím ženu, jak se po něčem sápu – tak ustoupí, nemají dost (např. psychických) sil se mnou soupeřit.

Není v mém okolí někdo mým přičiněním odstrčený, beze slov zahnaný? Cílem není ho „přinutit“ vrátit se, ale činit osobní pokání (= změnit se) a modlit se za sebe i za toho druhého. Tak se otevírají dveře k jeho návratu.

Září 2008