Milosrdenství chci a ne oběť

   Bůh rád projevuje milosrdenství, má z toho daleko větší potěšení, než když mu lidé přinášejí oběti a říkají: "Hele, Pane Bože, tohle jsem Ti přines, že jsem dobrej."

   Zásluhy přinášeli farizeové - ale přinášíme je často i my. - Není to často motiv naší služby, naší práce, všeho "dobrého", co děláme - jen abychom Pána Boha udivili, jací jsme dobří. - A Bůh stojí a krčí rameny, možná se až diví, co všechno lidé nevymyslí (kolikrát nesmysly), jak se podle nich mohou zavděčit Bohu. Vnucují mu: Tohle se Bohu přece musí líbit!

   Bůh je jiný - on chce dávat milosrdenství. Jen čeká, kdy se vzdáme prosazování svého (chabého) image a kdy ho budeme prosit, aby nám dal. A Bůh je jako Otec, tatínek, který svým dětem rád dá, co potřebují. A to, jestli dá, záleží na jejich vztahu k němu. - Ale dá rád.

   Nikdy nejsme schopni sami dosáhnout toho, co nám může dát on. Je ho dary jsou nesrovnatelně větší, kvalitnější, trvalejší než to, co si dobudeme sami.

   A tak se chci učit přijímat Boží milosrdenství, nechat si dávat - Bůh dává - a já jsem spokojen.

(asi leden 2004)