Osobní stránky www.vopalecky.cz |
Budu mluvit o třech stránkách, které probíhají souběžně, současně:
Ochota a poslušnost. Jsem ochoten dělat, co mi někdo druhý řekne? Jsem připraven poslechnout? Poslouchat Boha se učíme tím, že posloucháme autority, které nám Bůh dává do života, rodiče, učitelé, starší lidé ve sboru, v mládeži…
Když je někdo velmi ochotný, ale napřed k tomu brblá – po tom příště nikdo nich chtít už nebude.
Pro začínající: Zpočátku je důležité vybudovat charakter, ochotu dělat cokoli (vždyť nevíš, co Bůh jednou po tobě bude chtít - a teď si tě potřebuje vychovat, abys byl ochoten udělat cokoli, co on chce - jak tě má vychovat k tomu, abys konal neuvěřitelné věci, když teď nejsi ochoten dělat věci, ke kterým vlastně ani není třeba věřit, ale stačí jen poslechnout). Uč se podřizovat se, poslouchat, být ve svěřené službě vytrvalý - a tomu se člověk naučí v malých, "přípravných" věcech".
I to, do čeho se mi nechce. – i to od nás Bůh potřebuje. Jak nám může dát nějakou práci, když je tak nechutné s námi jednat.
Příklad: „Zde jsem, Pane, pošli mne!“ (Sk 9,10; Iz 6,8)
Nevymlouvej se: Oni mě nepustí k tomu, co bych chtěl dělat, nebo dokonce k tomu, k čemu mám obdarování. – dělej to, co je po ruce
Neflákat se. To jestli jsme ochotní a připravení ke službě souvisí s tím, abychom se neflákali, nezaháleli – Bůh před tím varuje:1Tm 5,13: Zároveň si navykají zahálet a chodit po návštěvách. A nejen zahálet, nýbrž i klevetit, plést se do cizích věcí a mluvit, co se nepatří.
a: 2Ts 3,11 Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není.
Najdi si svou službu - podle svého obdarování. Může to být napřed maličkost, drobná nenápadná práce.
Vyvaruj se toho, že bys nedělal nic, flákal se - nic nedělání, zahálka vede ke kritizování, otravování druhých (viz varování před zahláčivými ženami - klevetí), 1Tm 5,13; 2Ts 3,7-15; Ef 4,28)
Ptáte se, co mám teda dělat, když nevím? – to vám řeknu za chvilku
Ztišení před Bohem – Postoj ke službě se tvoří ve ztišení před Bohem, při modlitbě: „Co chceš Pane, abych dělal, Chci slyšet tvůj hlas“ – a při čtení Bible, kde na to hledáme odpovědi.
Souběžně s tím:
- Vytrvalost i když opadne první nadšení z nové služby, z důvěry druhých, i když se ukáže, že to bych to měl dělat jinak, než já si myslím - brát vážně připomínky, výhrady, ochota změnit svou představu,
- Snášet nesnáze: nesouhlas druhých, překonávat překážky – a vytrvat – souvisí s POSTOJEM (viz výše), snášet odmítnutí, být odolný i proti jedu v dnešní společnosti – proti pohrdání a neúctě.
Někdy Bůh používá rozčarování, zklamání ve službě, aby nás změnil – abychom nelpěli na službě, ale na živém Bohu – tím roste charakter!
- Velká služba – začíná věrností, osvědčeností v malých věcech.
Lukáš 16,10 Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém.
- Dívej se kolem sebe, Postav se do služby, dej se do práce tam, kde jsi (buď důkladný, podívej se podrobně, jaké jsou přípravné kroky k té tvé velké službě, ke které se cítíš povolaný...) – Bůh pro nás má připravené dobré skutky – Ef 2,10
- Bůh říká Mojžíšovi: Neříkej, že se nedá nic dělat: podívej se, co máš v ruce - (obyčejná hůl, klacek) - a s tím se dají dělat pěkně velké věci - ta hůl pak Mojžíše provázela celých dalších čtyřicet let (viz 2M 3)
Nebo: Elíša se ptá zadlužené vdovy, která měla pocit, že se nedá nic dělat: Co máš v domě? - a s těmi hrnci se pak taky děly pěkně velké věci.
Ptám se: co máš v ruce ty? - je to kytara, foťák, odpadkový koš, tác s občerstvením, pár přečtených knih, počítač, nějaká schopnost...u někoho možná pár korun navíc - co máš v ruce - tím můžeš sloužit. Např: Jak sloužit mobilem? – piš smsky!
Nenaříkej, že nemůžeš, protože nemáš – pracuj s tím, co máš! Budeš-li potřebovat, Bůh ti dá!
- Nenechej se dirigovat – ale konzultuj to, modli se za to – a jsme zase u POSTOJE,
Když nevíš, kde, jak máš sloužit, jaké máš obdarování - můžeš se poradit s někým druhým, přítelem, starším, zkušenějším, kdo tě zná - ale konec konců je to jen konzultace - hlavní zodpovědnost za to, abys vůbec sloužil a sloužil tam, kde máš, je na tobě.
- Během tohoto procesu osvědčování rozpoznáš, co je ta tvoje parketa, jaký je tvůj dar, rozvíjí se přitom tvé zkušenosti, charakter, schopnost překonávat překážky, tvé dary se tím rozvíjejí!
- Nelpět na své službě – Bůh nám někdy naši službu může vzít – má na to právo. My se cukáme, ale jde o náš postoj – jsme ochotni službu pustit, přenechat druhým… - třeba pro nás má Bůh jinou – a vyšší službu!
(Jan Vopalecký, kázání Vsetín, 28.2.2010)