Marnost, zbytečnost

Všechno je marnost, říká biblický Kazatel.

A když se tak podívám kolem sebe, tak mě to děsí. Je to tak. A přitom bych tak rád, aby něco po mně zůstalo. Co je člověk schopen udělat, aby to zůstalo. Po kom něco zůstalo opravdu na dlouho. Kdo zanechal po sobě opravdu hluboké stopy? Napoleon? Lenin? Komenský? Masaryk? – Po každém zůstalo něco, ale konec konců je to jen pro historiky…

V souvislosti s tématem marnosti, zbytečnosti si vždycky vzpomenu na verš: „A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“ (1K 15,58) – Není to marné! Není to zbytečné! Má to smysl! – Ale když se na to podívám prakticky jako člověk - není to jen plané utěšování? Zatím jsem se tím vždycky nechal uklidnit, povzbudit: Bible říká: Tvoje práce pro Pána není marná! A protože to Bible říká, tak je to pravda, tak jsem tomu věřil.

Dnes jsem se ale podíval na kontext toho verše. Celá kapitola mluví o věčnosti, o Kristově příchodu, o tom, co se s námi stane, jak musíme být proměněni, abychom obstáli ve věčnosti – nové tělo, nová sláva, neporušitelnost, nesmrtelnost, nepominutelnost, duchovní tělo…

Co tedy má smysl? Co není marné? Co po mně může zůstat? Co dělat, aby po mně něco zůstalo, na co se nezapomene?

Lidi zapomenou, můj tatínek zemřel, když mi byly tři roky. Rádi na něho vzpomínáme, přemýšlíme… Ale není tady, zanechal vzpomínku, něco jsem po něm zdědil, něco mi stihl předat, jeho hrob stále se zvláštním dojetím udržujeme – ale není tady. A za pár desetiletí se zřejmě na něj zapomene… Co tedy zůstane.

Nezapomíná Bůh.

Proto má smysl budovat to, co zůstane do věčnosti. „Skládejte si poklady v nebi,“ radí Pán Ježíš (Mt 6,20-21). Dělej to, co zůstane do věčnosti. Co? – Vzdělání? Úctyhodnost? Majetek? Dobročinnost?

Víme dost málo o tom, co bude mít v nebi hodnotu, ale přece jen víme, co vědět potřebujeme. Hodnotu bude mít to, co jsem přijal z Kristova zdroje. Jeho oběť na kříži otevřela ohromný zdroj - pro naši záchranu, náš charakter, pro naše ospravedlnění, spasení… A to, co jsem z tohoto zdroje přijal, to má věčnou hodnotu.

A pak vidím věčnou hodnotu v tom, jak žijeme, co děláme, jaké máme postoje, jaké je naše srdce – když si uvědomujeme, že všechno, co dělám, jaký jsem, se vlastně sbírá pro věčnost.

Pane Ježíši, dej mi moudrost, jak žít, jaký být, co dělat, aby to mělo velikou hodnotu pro věčnost.