Hospodařit se svěřeným

Podobenství o hřivnách

L19 x Mt 25

Proč to Pán Ježíš vykládá: Lidé v okolí mysleli, že království má být zjevné hned – ale tak to nebylo, Pán Ježíš měl odejít a tímto podobenstvím vyjadřuje, co bude nebo co máme dělat mezitím.

Židé čekali tisícileté království (nazváno tak až ve Zj 20) – týká se Židů.

My jsme ve velmi podobné situaci: Pán Ježíš pro nás není král, ale Spasitel, Zachránce, ženich, manžel – tedy někdo daleko bližší, milejší víc na dosah než král. My jsme nevěsta, čekáme příchod ženicha, svatbu, budeme navždy se svým Pánem.
Král bude soudit, vládnout, udržovat spravedlnost, ale my na soud nepřijdeme, pro nás přijde jako ženich – máme lepší naději.
Nejsme ani družičky (10 panen), ale nevěsta!

Máme tedy čekat – jak? Máme být podnikavi, pilní, připraveni, přičinliví, využívat příležitosti a hlavně ne leniví!

Odcházející král dal každému jednu hřivnu (= 3 měsíční platy), pro nás dnes si pod tím můžeme představit duchovní dary (mluví o nich úseky Ř 12; 1K 12, Ef 4, 1Pt 4)

Co je to hřivna? Je to něco, co není naše, čím se vlastně nemůžeme chlubit a kdybychom se tím chlubili, tak vlastně neprávem. Mohou to být schopnosti, talent, vzdělání, nebo také zděděný dům… Vlastně záleží na tom, jaký postoj máme k věcem, které „máme“. Považujeme je za „naše“, nebo za „nám svěřené“? – Pokud za „nám svěřené“ – což je správnější pohled, pak jsou to hřivny ve smyslu tohoto podobenství.

Co máme s těmi hřivnami dělat: Hospodařte! Využívejte, investujte, nenechávejte to ležet!

Proč jim dal hřivny?
1. Připravoval je nenápadně na vyšší úkol, vyšší poslání. Vychovával je, aby se učili hospodařit se svěřeným, spravovat to a zušlechťovat.
2. Chtěl, aby vyšlo najevo, co je v nich, jaký mají charakter, jaké schopnosti dělat hejtmana, starostu, spravovat jedno, pět, deset měst.

Po čase se vrátil a zavolal si je. První vydělal z jedné hřivny deset hřiven. Král mu říká: „Dostaneš správu nad deseti městy!“ V čem spočívala ta zásluha?
Koho byste tam dosadili vy jako správce kraje, města? – schopného? studovaného? známého a osvědčeného – protože mu důvěřujete!
Tou zásluhou bylo: „Byl věrný!“ – Mohl si něco „ulít“ pro sebe, co by se stalo, kdyby odevzdal 9 hřiven, kdyby řekl: „To nešlo získat víc?“

Proč jeden vydělal deset hřiven a druhý pět?
Zřejmě měli jiné schopnosti, ten druhý neměl takový nápad, takové poradce, rodinnou podporu, zkušenosti, měl jiné vnější okolnosti, prostředí.
Nebo také (teď si dovolím trochu spekulovat): měl větší mzdu pro sebe – nasadil si větší plat, vyšší náklady, měl se dobře – ale výsledkem bylo „jen“ pět měst! V době, kdy byl král pryč, se měl líp než ten, kdo vydělal deset hřiven, víc si dopřával, méně odříkal – ale „ve věčnosti“ dostal jen pět měst.
Odříkání, lehoučké soužení působí velkou zátěž věčné slávy: „2K 4,17  To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy“.

Muž, který vydělal jednu hřivnu, přišel a říká: „Tady máš, co je tvoje.“
Pán Ježíš nechce, abychom jen hlídali svěřené, chce, abychom to rozvíjeli. Nejsme trezor! Král neřekl: „Schovejte mi to!“, ale „Hospodařte!“

Lidé, co jsou jako trezor se bojí! – vrátili vlastně nižší hodnotu. Jako kdyby vám někdo po dvaceti letech vrátil stokorunu – vydanou v roce 1989 – ta už dnes neplatí. Kdysi schovaná hřivna dnes už neplatí!
Nebuďme trezory, ale hospodáři!

Zase mi dovolte hloupou námitku: Pán ho mohl pochválit, že tu hřivnu uhlídal, neztratil, mohl ocenit, že ji neukradl.
Možná je to hodnocení některých lidí v našem okolí: „Jak hospodaří se svěřenými dary?“ – „Nekrade, má je v trezoru, dobře je hlídá!“
Ale nerozvíjí! Odměna za hlídání zní:
„Služebníku zlý a lenivý!“ V Mt 25,30 je dokonce napsáno: „A toho neužitečného otroka vyhoďte do nejzazší temnoty. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“

Bere, co nepoložil? – krade? – Ne! Ale nachází, co bylo ztraceno, zachraňuje zapomenuté, zahynulé, rozvíjí, co je zanedbané.
Josefovi v Egyptě král dal, co Josef neměl. Bůh dává!
Víc se urodí, víc zakázek, lepší cena = Boží požehnání.

Dostat hřivnu je vždycky riziko, napětí, vzrušení, strach, když investuji: možná prodělám. A na druhé straně když neinvestuji: Pán odsoudí.

Bál se – ten strach něco prozrazuje.
Kdo se bojí policie – asi nemá čisté svědomí. Někdo se jí bojí z principu, má přirozený strach z autority.
Záleží na tom, čeho se bojíme! – Jsou lidé, věci, jevy, kterých bychom se bát neměli.
A na druhé straně jsou jiné osoby, věci, kterých bychom se bát měli. A taky záleží na tom, proč bychom se jich měli bát.

Ti první dva se nebáli a byli úspěšní, vydělali, pán byl spokojen.
Ten třetí se bál – a byl špatný, prodělal.
Bible nám mnohokrát říká: „Neboj se!“ – je to povzbuzení i příkaz. Strach máme překonávat důvěrou v Pána. Někteří se mnou budou asi tvrdě nesouhlasit, ale bát se někoho jiného nebo něčeho jiného než Boha je vlastně neposlušnost.

Ještě jedna otázka: Co kdyby vydělával, hospodařil, ale nedařilo by se a přišel by i o tu jednu? – Starý zákon s tím počítal – po 7 letech se zadluženým mělo všechno vrátit.
Starý zákon řeší dokonce i osobní bankrot: takový člověk se dostal do otroctví – a po 7 letech měl možnost odejít – nebo podle vlastní volby zůstat závislý, sloužit – v pokoji, v pohodě – u dobrého pána. V Izraeli bylo jiné otrokářství než v Řecku a Římě, než jak jsme se učili v dějepise.
Pracovat musel, ale nemusel se o nic starat – dostal najít, napít, oblékli ho, byl zabezpečen. – A mohl milovat svého pána.

Kolik hřiven měl nakonec ten, kdo vydělal deset hřiven? – Dvanáct! – Jednu původní, vydělal 10, dostal jednu: Kdo má, tomu bude dáno, kdo říká, že nemá, tomu bude vzato i to, co (se mu zdá, že) má.

Shrnutí:

Co jsou tvoje dary? v čem je tvoje síla, tvůj potenciál, tvoje možnosti? Co ti dal Pán?

Nebuď trezorem, ale rozvíjej to.

Neboj se!

Příspěvek byl publikován v rubrice Biblické. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář