Miluješ mě?

Pán Ježíš se několikrát ptal Petra, zda ho miluje, zda ho má rád (Jan 21,15-20). Proč? Rozumím tomu tak, že ho chtěl poslat jako pastýře, který by se staral o jeho beránky a ovečky.
Předpokladem k tomu, aby někdo mohl být pastýřem Ježíšových oveček, je to, aby miloval Pána Ježíše.
Pán Ježíš pozná, jak ho kdo miluje. Nicméně Petrovi dává možnost, aby se z tohoto pohledu podíval sám na sebe: „Miluješ mě?“ a o něco později: „Máš mě rád?“ Petr se musel zamyslet. Uvědomil si, že jeho láska k Pánu Ježíši by mohla být hlubší – a také to Pánu přiznává.
Pán Ježíš je však přesto přijímá a posílá ho jako pastýře (viz 1.Petrův 5,1-5).
Pokud jde o měřítko lásky, jestli je opravdová, je mi odpovědí to, oc píše Pavel Efezským: „Jako Kristus miloval církev a obětoval se za ni… tak mají muži milovat své ženy.“ Pravá láska se pozná podle toho, zda je ochotna se obětovat.
Totéž platí i ve vztahu k Pánu Ježíši. On hledá ty, kdo jsou ochotni se pro něho obětovat, kdo jej milují a těm svěřuje své poslání.

Rubriky: Biblické, Praktické, Tématické | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Miluješ mě?

Moje rodina

Dnes jsme byli s manželkou Majkou v TWR. Pozvali ji, aby posluchačům něco řekla o tom, jak jsme vychovávali Petru v pěstounské péči, jak dnes – už coby dědeček a babička – vychováváme její děti. Majčino povídání je velmi zajímavé a oslovující. Jsem na svou milovanou ženu hrdý.

Rubriky: Nejnovější | Napsat komentář

Blíží se těžké doby?

Tento týden islámští radikálové vystříleli v Paříži celou redakci satirického časopisu. Francie, Evropa, svět je zděšen.

Já také. Vyvolává to ve mně různé emoce, bezmoc, strach, zdá se mi, že o těch emocích se moc nemluví. Odhaduji, že ostatní prožívají taky něco podobného. Ale uvědomuji si, že je třeba nějak zareagovat. Mé první reakce byly zbrklé, nedomyšlené až hříšné…

V poslední době čtu v Bibli proroky, konkrétně Izajáše, Jeremjáše, teď jsem se dostal k Ezechielovi. Najednou se mi zdá, že jejich doba je podobná dnešní době. Boží proroci marně volali národ k pokání, národ jako takový je neposlouchal, a tak se zlo šířilo dál. Varovali, že Bůh zasáhne, přijde trest, zkáza, že Bůh vykoná soudy „uprostřed tebe“, tedy Izraele. Kolem bylo plno politicky korektních proroků, kteří nedovolovali, aby se někdo vzrušoval danou situací(Jr 37,18). Když se Boží soudy přibližovaly, nikdo to neviděl jako Boží jednání, nesmělo se říkat, že je to Boží trest, nebylo to „politicky korektní“. Současné dění se nesmělo dávat do souvislosti s morálkou národa.

A dnes? Je pravda, že pojem církev je kvůli mnoha jejích selháním pro současný svět málo důvěryhodná. Přesto existují lidé, kteří varují před zlem a vybízejí k nápravě. Dnešní Česká republika ani Evropa neposlouchá, dokonce vytvořila zákony na ochranu nemorálního jednání (např. homosexuality), dále existují zákony proti šíření poplašné zprávy, média jsou politicky korektní, aby se nikdo současnou situací nevzrušoval. A když se nyní dějí mimořádné věci, tak nikdo neříká, že to může být Boží postih za takové jednání. Politicky korektní lidi to nenapadne, a ostatní jako by měli strach. Nebo že by…?

Přesto však souvislost vidím. „Bůh vykoná soudy uprostřed tebe“ (Ez 5,8). To není otevřená válka, ale boj uprostřed Paříže – nedá se tomu rozumět jako „soud uprostřed tebe“? I od křesťanů jsem v letech 1997 a 2002 slyšel, že záplavy nesmím vysvětlovat jako Boží varování. O tom francouzském satirickém časopisu americké noviny New York Times píšou, že paroduje a ironizuje islám, faráře, papeže takovým způsobem, že pro satiru takového druhu v Americe není místo. Projevů duchovní a morální slepoty je v Evropě mnoho. Že by to Bůh nechával bez odezvy, bez varování? Věřím tomu, že ten, kdo utváří dějiny, i ty současné, je Bůh. Starý Řím byl ve čtvrtém a pátém století natolik morálně pokleslý, že ho barbarské národy snadno dobyly. Není dnešní doba v podobné situaci? Přitom není mým cílem vyjadřovat, že si to „Charlie“ „zasloužil“.

Co tedy chci vyjádřit? Hledám odpověď pro sebe, co mám dělat, jak se s tou hrůzou, která se děje v dnešní době děje, osobně vypořádat, a jakou dát radu, útěchu těm, kteří jsou kolem mě.

I v tom vidím odpověď u proroků. Jeremjáš i Ezechiel zůstali součástí té zlé společnosti. Měli tam svůj úkol a oni ho plnili – byli Božím hlasem uprostřed zlého prostředí, trpěli, byli omezování, pronásledováni. [Také dnes se bojuje proti pronásledování křesťanů a mám za to, že bychom se měli podílet na zmírňování jejich utrpení; např. Sk 11;29; Fp 4,10.] Podobně mám za to, že je správné, abychom i my dnes zůstali součástí naší společnosti a zároveň zde byli Božím hlasem a světlem.

Největší útěchou je pro mě konkrétní zvláštní péče o proroky, konkrétně o Jeremjáše. Když hrůza vyvrcholila, Jeruzalém byl dobyt, králova rodina vyvražděna, sám král oslepen a lid odveden do zajetí, tehdy vrchní velitel babylonského vojska Jeremjášovi nabízí svobodu, říká. „Kam pokládáš za dobré a správné jít, tam jdi.“ Boží lid je zřítelnicí Božího oka (Za 2,12) a Bůh se o ty své stará, i když jsou uprostřed zlého prostředí.

Co tedy můžeme a máme dělat? Dále žít důsledně jako Boží lid, beze strachu, spoléhat na Boha (Jr 39,18), být Božím hlasem a světlem.

Leden 2015


Poznámky:
Uvědomuji si, že některé otázky v tomto článku neřeším, např:
– „Ale mnoho proroků bylo umučeno, zavražděno a nebyli vysvobozeni.“
– „Je povinností státu proti terorismu bojovat a křesťan se nemá na terorismu podílet.“ (Ř 13; 1Pt 3,12-17; 1Pt 4,15: Ať nikdo z vás netrpí jako vrah nebo zloděj nebo zločinec nebo jako pletichář.16 Jestliže však trpí jako křesťan,ať se nestydí, ale slaví Boha v tomto jménu.17 Neboť je čas, aby soud začal od domu Božího. Tedy jestliže nejprve od nás, jaký bude konec těch, kteří jsou neposlušni Božího evangelia?)

Rubriky: Biblické, Nejnovější, Praktické, Vše | Napsat komentář

Zůstat čistý i v těžkostech

Ezechiel 4,12-15
Ezechiel se ocitl najednou ve velmi těžké situaci, a to ne vlastní vinou. Řekl bych nepochopitelné, kruté podmínky. Za takových okolností se člověku zdá ospravedlnitelné, že nemusí vše dělat tak důkladně a správně, jako kdyby se nic zvláštního nedělo. Ale pro Ezechiela je důležité, aby neselhal, i když jsou okolnosti těžké.

Do této situace ho dostal sám Bůh. Ezechiel je zmaten, že Bůh slevuje ze svých požadavků. Jako by Bohu najednou nevadilo, že se jeho prorok dopustí něčeho nesprávného, a tak se na to Ezechiel ptá. A Bůh vychází Ezechielovi vstříc a on nemusí se nemusí poskvrňovat.

Aplikace:

Dostáváme se do těžkých situací, kdy se nám zdá, že musíme dělat kompromisy, ustupovat ze svých biblických zásad. Vlastně nechceme a říkáme si: „No a co mám dělat?“

Ezechielův příklad říká: Neslevovat, ale mluv o tom s Bohem. V Ezechielově případě Bůh změnil situaci tak, že se nemusel poskvrňovat, nemusel hřešit. (Podobně jako Daniel, viz Da 1,8).

leden 2015

Rubriky: Biblické, Nejnovější, Vše, Život s Bohem | Napsat komentář

Jaké máme předpoklady?

…To se pozná podle toho, s kým jdeme? Koho jsme si vzali s sebou?

Jan 2:1  Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka, Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

Když se v životě objeví problémy, nemusíme být překvapeni, že se o nich snad ani nedovíme a Bůh je vyřeší. Předpokladem však je mít v životě Pána Ježíše. Raději ho pozvat do svého života včas, dřív než problémy začnou.

Ženich pozval na svatbu Ježíše. Dobře udělal, i když si mohl říkat: „Tolik lidí, on má s sebou těch dvanáct učedníků…“
Ale pozval je. Byl to dobrý základ, dobrý začátek.

Zanedlouho se objevil problém: došlo jim víno. Zřejmě nebyl schopen to rychle vyřešit.

Ale tím, že na začátku pozval na svatbu Ježíše, měl vlastně už teď vyhráno.

Ježíš se o víno postaral.

Ženich snad ani nevěděl, proč ho vrchní správce volá. Chválí ho, že má až ještě i v pozdních hodinách dobré víno.

(r. 2003)

Rubriky: Biblické, Vše | Napsat komentář

Sloužit Bohu – co to je?

Mám teď na mysli jeden z méně běžných významů slova „sloužit“. Toto slovo se v řečtině vyskytuje ve Sk 13,2, kde je napsáno: „Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.““

Co asi ti učedníci, učitelé a proroci v Antiochii dělali, když výsledkem bylo, že promluvil Duch svatý, poslal a zmocnil je k jedinečnému misijnímu dílu? Jak konali službu? Co mám, máme dělat, aby nás Duch svatý také mohl vybídnout k nějakému podobnému dílu v dnešní době?

Až nedávno jsem četl o Anně z Lukáše 2, která vlastně bydlela v chrámě. Je o ní napsáno: „Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.“ (L 2,37). Tady jsem našel odpověď: Sloužila Bohu půstem a modlitbou (v množném čísle).

To ovšem vrhá nové světlo na půst i modlitby. Aspoň pro mě. Vždycky jsem si myslel, že modlitba je moje výsada, že smím mluvit s Bohem. Ale zde je modlitba něco, čím sloužím Bohu. V jakem smyslu? To nevím, zkusím naznačit odpovědi, budu rád, když mi v komentáři dáte další tipy.

  • Modlitba může být uctívání, chválení Boha za to jaký je, kým je – takto sloužili Bohu andělé, serafové v Izajáši 6, něco podobného čteme ve Zjevení.
  • Modlitba může být prosba, zde si představuji spíš prosbu ve smyslu přímluv za druhé s výhledem na to, aby se konalo a šířilo Boží dílo. Když se modlím za své děti, svůj sbor nebo misionáře někde daleko, tak tím vlastně propaguji a nějakým způsobem rozšiřuji Boží království.
  • Půst potom také už není nějaký důraznější způsob, jak od Boha něco dostat, ale projev toho, že ustupuji od svých fyzických nároků (jídlo), abych dal najevo, že stojím o Boží dílo a jeho šíření a jsem ochoten pro to přinést i nějakou oběť.

Tak tedy nově rozumím „službě Bohu“ v tomto duchovním smyslu. Vedle toho samozřejmě sloužit Bohu znamená ho poslouchat a prakticky dělat to, k čemu nás vede nebo o čem je z Bible jasné, že si tak přeje.

prosinec 2014

 

 

Rubriky: Nejnovější, Vše, Život s Bohem | Napsat komentář

Jak se modlím

Jak se modlím, když nevím za co se modlit

Ve chvílích, kdy se chci modlit, ale právě mě nic netíží, nevím, za co se modlit, tak říkám Pánu Bohu: «Pane, mluv se mnou, prosím, řekni mi, co mi chceš říct, mluv se mnou, o čem ty potřebuješ.»

Je totiž škoda se nemodlit jenom proto, že zrovna nemám za co.

Jinou alternativou je modlit se za druhé lidi, přimlouvat se za ně, prosit za jejich požehnání, za jejich duchovní ochranu, růst a tak.

Jak se modlím, když řeším nějaký problém

Stejně se modlím i tehdy, když mi je nějak těžko, když řeším nějaký problém, když mám průšvih.

Zkoumám totiž, jestli v mém životě není nějaké temné místo někde úplně jinde, než bych ho čekal. Proto stojím o to, aby mi Bůh ukázal, jestli a kde v mém životě je třeba něco vyčistit.

Další otázky:

Jak se modlím, když Bůh mlčí?

Jak se modlím, když se rozhoduji?

Jak mi Bůh odpovídá?

Rubriky: Život s Bohem | Napsat komentář